1 Kun seuraavana keväänä oli taas kuninkaiden sotaanlähdön aika, Daavid lähetti Joabin johdolla vakinaiset joukkonsa ja Israelin miehet sotaretkelle, ja he kukistivat ammonilaiset ja ryhtyivät piirittämään Rabbaa. Daavid itse jäi Jerusalemiin.
2 Eräänä iltana, kun Daavid oli noussut vuoteeltaan käyskentelemään kuninkaanpalatsin katolla, hän näki sieltä naisen, joka oli peseytymässä. Nainen oli hyvin kaunis.
4 Daavid lähetti sananviejiä noutamaan naista, ja tämä saapui hänen luokseen. Nainen oli juuri puhdistautunut, ja Daavid makasi hänen kanssaan. Sitten nainen palasi kotiinsa.
7 Kun Uria tuli, Daavid kysyi häneltä, mitä Joabille ja sotilaille kuului ja kuinka sodankäynti sujui.
9 Mutta Uria ei mennytkään kotiinsa, vaan jäi nukkumaan palatsin pihalle herransa miesten joukkoon.
13 Daavid kutsui hänet luokseen syömään ja juomaan ja juotti hänet humalaan. Mutta illalla Uria meni taas makuupaikalleen kuninkaan miesten joukkoon eikä lähtenyt kotiinsa.
14 Seuraavana aamuna Daavid kirjoitti Joabille kirjeen ja lähetti sen Urian mukana.
16 Piirittäessään kaupunkia Joab sijoitti Urian sille kohdalle, jossa hän tiesi vihollisen urheimpien sotilaiden olevan.
17 Kun ammonilaiset tulivat ulos kaupungista taistelemaan Joabia vastaan, Daavidin joukoista kaatui useita miehiä, ja myös heettiläinen Uria sai surmansa.
18 Joab lähetti Daavidin luo sananviejän tekemään selkoa kaikesta, mitä taistelussa oli tapahtunut.
20 kuningas ehkä suuttuu ja sanoo: 'Mitä varten teidän piti mennä niin lähelle kaupunkia taistelemaan? Ettekö muka tienneet, että he ampuvat muurilta?
22 Sananviejä lähti matkaan, ja tultuaan Daavidin luo hän kertoi kaiken niin kuin Joab oli käskenyt.
26 Kun Urian vaimo kuuli miehensä kaatuneen, hän piti puolisolleen valittajaiset.
27 Suruajan mentyä Daavid antoi noutaa hänet palatsiinsa. Hänestä tuli Daavidin vaimo, ja hän synnytti tälle pojan. Mutta Herran silmissä Daavidin teko oli paha.
1 I stalo se po roce, když králové vyjíždívají na vojnu, že poslal David Joába a služebníky své s ním, též i všecken Izrael, aby hubili Ammonitské; i oblehli Rabba. David pak zůstal v Jeruzalémě.
2 Tedy stalo se k večerou, když vstal David s ložce svého, procházeje se po paláci domu královského, že uzřel s paláce ženu, ana se myje; kterážto žena byla vzezření velmi krásného.
3 A poslav David, vyptal se o té ženě a řekl: Není-liž to Betsabé dcera Eliamova, manželka Uriáše Hetejského?
4 Opět poslal David posly a vzal ji. Kterážto když vešla k němu, obýval s ní; (nebo se byla očistila od nečistoty své). Potom navrátila se do domu svého.
5 I počala žena ta. Protož poslavši, oznámila Davidovi, řkuci: Těhotná jsem.
6 Poslav pak David, vzkázal Joábovi: Pošli ke mně Uriáše Hetejského. I poslal Joáb Uriáše k Davidovi.
7 A když přišel Uriáš k němu, otázal se ho, jak se má Joáb, a jak se má lid, a kterak se vede v vojště?
8 Řekl také David Uriášovi: Jdiž do domu svého, a umyj sobě nohy. I vyšel Uriáš z domu králova, a poslán za ním dar královský.
9 Ale Uriáš spal u vrat domu královského se všemi služebníky pána svého, a nešel do domu svého.
10 Což když oznámili Davidovi, řkouce: Nešel Uriáš do domu svého, řekl David Uriášovi: Však jsi z cesty přišel. Pročež jsi nešel do domu svého?
11 Odpověděl Uriáš Davidovi: Truhla Boží a Izrael i Juda zůstávají v staních, a pán můj Joáb i služebníci pána mého na poli zůstávají, já pak mám vjíti do domu svého, abych jedl a pil, a spal s manželkou svou? Jakož jsi živ ty, a jako jest živa duše tvá, žeť toho neučiním.
12 Tedy řekl David Uriášovi: Pobuď zde ještě dnes, a zítra propustím tebe. I zůstal Uriáš v Jeruzalémě toho dne i nazejtří.
13 V tom pozval ho David, aby jedl před ním a pil, a opojil ho. A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého, a nešel do domu svého.
14 A když bylo ráno, napsal David list Joábovi, kterýž poslal po Uriášovi.
15 Psal pak v listu těmi slovy: Postavte Uriáše proti bojovníkům nejsilnějším; mezi tím odstupte nazpět od něho, aby raněn jsa, umřel.
16 I stalo se, když oblehl Joáb město, že postavil Uriáše proti místu, kdež věděl, že jsou nejsilnější muži.
17 A vyskočivše muži z města, bojovali proti Joábovi. I padli někteří z lidu, z služebníků Davidových, také i Uriáš Hetejský zabit.
18 Tedy poslav Joáb, oznámil Davidovi všecko, což se zběhlo v bitvě.
19 A přikázal tomu poslu, řka: Když vypravíš králi všecky věci, které se zběhly v bitvě,
20 Při čemž jestliže se popudí prchlivost královská a řekne-liť: Proč jste přistoupili k městu, bojujíce? Zdaliž jste nevěděli, že házejí se zdi?
21 Kdo zabil Abimelecha syna Jerobosetova? Zdali ne žena, svrhši na něj kus žernovu se zdi, tak že umřel v Tébes? Proč jste přistupovali ke zdi? tedy díš: Také služebník tvůj Uriáš Hetejský umřel.
22 A tak šel posel, a přišed, oznámil Davidovi všecko to, pročež ho byl poslal Joáb.
23 A řekl posel ten Davidovi: Zmocnili se nás muži ti, a vytrhli proti nám do pole, a honili jsem je až k bráně.
24 V tom stříleli střelci na služebníky tvé se zdi, a zbiti jsou někteří z služebníků králových, také i služebník tvůj Uriáš Hetejský zabit.
25 Tedy řekl David poslu: Tak pověz Joábovi: Nic tě to nerozpakuj, že tak i jinak sehlcuje meč. Ztuž boj svůj proti městu a zkaz je, a potěš drábů.
26 Uslyševši pak manželka Uriášova, že umřel Uriáš muž její, plakala manžela svého.
27 A když pominul pláč, poslav David, vzal ji do domu svého, a měl ji za manželku; i porodila mu syna. Ale nelíbilo se to Hospodinu, co učinil David.