1 Kun Herra oli pelastanut Daavidin kaikkien hänen vihollistensa ja Saulin käsistä, Daavid lauloi Herralle tämän laulun:
2 -- Herra, sinä päästit minut turvaan, sinä olet vuorilinnani.
3 Jumalani, sinuun minä turvaudun, sinä olet kallio, olet kilpeni, pelastukseni sarvi, olet vuori ja turvapaikka. Sinä olet pelastajani, sinä autat minut turvaan vainoojilta.
4 Kun kutsun Herraa, ylistettyä, saan avun vihollisiani vastaan.
5 Kuoleman aallokko saartoi jo minut, turmion pyörteet minua kauhistivat,
6 tuonelan paulat vangitsivat minut, näin edessäni kuoleman ansat.
7 Silloin huusin hädässäni Herraa, minä kutsuin apuun Jumalaani. Ääneni kantautui hänen temppeliinsä, ja hän kuuli minun huutoni.
8 Maa tärisi ja järkkyi, taivaan pilarit vavahtelivat, hänen vihansa sai ne horjumaan.
9 Hänen sieraimistaan nousi savu ja kaikennielevä liekki hänen suustaan, se suitsusi hiilten hehkua.
10 Hän kallisti taivaan ja laskeutui alas pimeä pilvi jalkojensa alla,
11 hän lensi kerubi ratsunaan ja kiiti tuulen siivin.
12 Hän teki majakseen pimeyden, sateiden lähteen, raskaat pilvet.
13 Hänen loistonsa sytytti liekkiin hehkuvat hiilet.
14 Herra jylisi taivaasta, Korkein antoi äänensä kaikua,
15 hän ampui nuoliaan ja hajotti viholliset, hän sinkosi salamansa ja sai heidät kauhun valtaan.
16 Merten lähteet paljastuivat ja maanpiirin perustukset tulivat näkyviin, kun Herra nuhteli merta, kun hänen raivonsa myrsky puhalsi sen yli.
17 Korkeudestaan hän ojensi kätensä ja tarttui minuun, hän veti minut ylös syvistä vesistä.
18 Hän vapautti minut vihollisteni väkevistä käsistä, vihamiehistäni, jotka olivat minua vahvemmat.
19 He kävivät kimppuuni onnettomuuteni hetkellä, mutta tuekseni tuli Herra.
20 Hän avasi minulle tien ja päästi minut vapauteen, sillä hän oli mieltynyt minuun.
21 Herra palkitsi minut, koska rakastan oikeutta, sain häneltä palkan, koska tekoni ovat puhtaat.
22 Minä olen kulkenut Herran teitä enkä ole luopunut Jumalasta.
23 Hänen käskynsä ovat alati mielessäni, minä noudatan aina hänen lakejaan.
24 Olen ollut vilpitön hänen edessään ja varonut lankeamasta syntiin.
25 Herra palkitsi minut, koska rakastan oikeutta, koska olen puhdas hänen edessään.
26 Herra, sinä olet uskollinen uskolliselle, vilpitöntä kohtaan olet vilpitön,
27 puhtaat ovat tekosi puhdasta kohtaan, mutta kieron sinä johdat harhaan.
28 Nöyrät sinä pelastat, mutta ylpeiden katseen sinä painat maahan.
29 Sinä, Herra, olet lamppuni. Sinä tuot pimeyteeni valon.
30 Sinun avullasi ryntään yli vallien, Jumalani avulla hyppään muurien yli.
31 Jumalan ohjeet ovat täydelliset, Herran sana on kirkas ja puhdas. Kuin kilpi hän suojaa niitä, jotka hakevat hänestä turvaa.
32 Kuka on Jumala, jollei Herra, kuka turvamme, jollei Jumalamme?
33 Jumala on luja linnani. Hän tekee tieni suoraksi,
34 hän tekee jalkani nopeiksi kuin kauriin jalat ja ohjaa kulkuni kukkuloille.
35 Hän opettaa käteni sotimaan, käsivarteni jännittämään jousta.
36 Herra, sinä asetut kilveksi eteeni, sinun apusi vahvistaa minut,
37 sinä teet varmoiksi askeleeni, polveni eivät horju.
38 Minä ahdistan vihollisiani ja tuhoan heidät, palaan vasta kun heitä ei enää ole,
39 minä lyön heidät, eivätkä he enää nouse. He sortuvat jalkojeni alle.
40 Sinulta saan voiman taisteluun, vastustajani sinä kaadat jalkojeni alle.
41 Sinä ajat viholliseni pakoon, ja minä teen heistä lopun.
42 He huutavat, mutta kukaan ei heitä auta, he kutsuvat Herraa, mutta hän ei vastaa heille.
43 Minä murskaan heidät maan tomuun, poljen ja tallaan heitä kuin katujen lokaa.
44 Sinä pelastit minut, kun kansani kapinoi, asetit minut hallitsemaan myös vieraita maita. Kansat, joita en tuntenut, ovat nyt valtani alla.
45 Muukalaiset liehittelevät minua, he tottelevat jo ennen kuin käsken,
46 heidän voimansa on hervonnut, vavisten he tulevat ulos linnoistaan.
47 Herra elää! Kiitetty olkoon puolustajani, ylistetty Jumala, minun turvakallioni!
48 Jumala kostaa puolestani ja alistaa kansat valtani alle,
49 hän pelastaa minut vihollisteni käsistä ja antaa voiton vihamiehistäni, vainoojista hän minut päästää.
50 Siksi kiitän sinua, Herra, kansojen keskellä, laulan kiitosta sinun nimellesi.
51 Sinä teet voittoisaksi kansasi kuninkaan, sinä olet uskollinen sille jonka olet voidellut, Daavidille ja hänen suvulleen, nyt ja aina.
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
6 Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.