1 seitsemännen kuukauden kahdentenakymmenentenäyhdentenä päivänä, tuli profeetta Haggaille tämä Herran sana:
3 -- Vieläkö teidän joukossanne on joku, joka on nähnyt, miten kaunis entinen temppeli oli? Eikö se, mikä nyt on silmienne edessä, ole entisen rinnalla kuin ei mitään?
4 Näin sanoo Herra: -- Nyt, Serubbabel, ole luja! Älä lannistu, Joosua, Josadakin poika, ylimmäinen pappi! Ja kaikki maan asukkaat, olkaa lujat! sanoo Herra. Ryhtykää työhön! Minä olen teidän kanssanne, sanoo Herra Sebaot.
5 Tämän lupauksen minä annoin teille jo silloin, kun lähditte Egyptistä: minun henkeni on teidän kanssanne. Älkää pelätkö!
6 Näin sanoo Herra Sebaot: Vain hetki enää, ja minä järisytän taivaan ja maan, meret ja mantereet.
7 Minä saatan kansat kauhun valtaan, ja niiden aarteet tuodaan tänne. Minä täytän temppelini loistolla, sanoo Herra Sebaot.
8 Minun on hopea ja minun on kulta, sanoo Herra Sebaot.
10 Dareioksen toisena hallitusvuotena, yhdeksännen kuukauden kahdentenakymmenentenäneljäntenä päivänä, profeetta Haggaille tuli Herran sana:
14 Niin Haggai sanoi: -- Sellaista on tämä kansa, sellaisia nämä ihmiset minun edessäni, sanoo Herra. Epäpuhdasta on myös kaikki, mitä he käsillään tekevät, ja epäpuhtaaksi tulee se paikka, jonne he saapuvat uhraamaan.
15 -- Tarkatkaa nyt, mitä tapahtuu tästä päivästä lähtien! Muistakaa, miten teille kävi silloin, kun vielä ette olleet panneet kiveä kiven päälle Herran temppelissä.
16 Viljakasaan, johon piti tulla kaksikymmentä säkillistä viljaa, tulikin vain kymmenen. Viinialtaaseen, joka veti viisikymmentä ruukullista viiniä, tulikin vain kaksikymmentä.
17 Minä löin teitä vitsauksilla: viljaruoste, nokitähkä ja rakeet turmelivat satonne, ja minä tein tyhjäksi kättenne työt. Minä en ollut teidän kanssanne, sanoo Herra.
20 Herran sana tuli Haggaille toistamiseen saman kuukauden kahdentenakymmenentenäneljäntenä päivänä:
22 Minä kaadan kuninkaitten valtaistuimet ja hävitän maailman mahtavat valtakunnat. Minä työnnän kumoon sotavaunut, niin että hevoset kaatuvat ja ajajat syöksyvät toinen toisensa miekkaan.
1 Dne dvadcátého čtvrtého, měsíce šestého, léta druhého Daria krále.
2 Měsíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:
3 Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, i k ostatkům lidu, řka:
4 Kdo jest mezi vámi pozůstalý, ješto viděl dům ten v slávě jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic před očima vašima?
5 A však nyní posilň se Zorobábeli, praví Hospodin, posilň se i Jozue synu Jozadakův, kněže nejvyšší, a posilň se všecken lide země této, praví Hospodin, a dodělejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů,
6 Podlé slova, jímž jsem smlouvu učinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také můj stane u prostřed vás, nebojtež se.
7 Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i suchostí.
8 Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou k Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů.
9 Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupů.
10 Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů.
11 Dvadcátého čtvrtého dne, devátého měsíce, léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí:
12 Takto praví Hospodin zástupů: Vzeptej se nyní kněží na zákon, řka:
13 Ej, kdyby někdo nesl maso svaté v křídle sukně své, aneb dotkl by se křídlem svým chleba, neb vaření, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmě, zdali bude posvěcen? I odpověděli kněží a řekli: Nikoli.
14 Tedy řekl Aggeus: Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého, dotkl by se něčeho z těch věcí, bude-li nečisté? I odpověděli kněží a řekli: Nečisté bude.
15 Tedy odpovídaje Aggeus, řekl: Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obětovali tam, nečisté bylo.
16 Nyní tedy přiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž přestal kladen býti kámen na kameni v domě Hospodinově,
17 Od toho času, když přišel někdo k hromadě dvadcíti, bylo jen deset; když přišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet.
18 Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mně, praví Hospodin.
19 Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův, (přiložte srdce své).
20 Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám.
21 Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce, řkoucí:
22 Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, řka: Já pohnu nebem i zemí,
23 A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vůz i ty, kteříž na něm jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meče bratra svého. [ (Haggai 2:24) V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatielův, služebníče můj, praví Hospodin, a učiním tě jako pečetní prsten; nebo jsem tě vyvolil, praví Hospodin zástupů. ]