1 Mies: Miten kaunis oletkaan, kalleimpani, miten kaunis on katseesi! Kyyhkyjä ovat sinun silmäsi, hunnun verhoamat. Sinun hiuksesi ovat kuin mustien vuohien lauma, joka karkaa Gileadin rinteitä alas.
2 Sinun hampaasi hohtavat valkoisina kuin vastakerityt lampaat, vedestä nousseet. Ne ovat kuin karitsat kaksittain, ei yksikään ole pariaan vailla.
3 Sinun huulesi ovat kuin purppuranauha, suloinen on sinun suusi. Kauniisti, kuin granaattiomena, kaartuu otsasi hunnun alla.
4 Ylväänä kuin Daavidin torni kohoaa sinun kaulasi. Siihen on ripustettu tuhat kilpeä, monen soturin jouset ja viinet.
5 Sinun rintasi ovat kuin peuranvasat, kuin gasellin kaksoset, jotka käyvät laitumella liljojen keskellä.
6 Kun tuulenhenki illalla viriää ja varjot pitenevät, minä nousen mirhavuorelle, suitsukekukkulalle.
7 Rakkaani, kaikki sinussa on kaunista, sinä olet täydellinen!
8 Mies: Tule, valittuni, tule vuorilta, tule luokseni Libanonilta! Jätä Amanan huiput, jätä Senirin ja Hermonin laet, leijonien lymypaikat, pantterien vuoret!
9 Rakkaani, kihlattuni, olet vienyt sydämeni! Yhdellä silmäyksellä sinä sen veit, yhdellä kaulanauhasi helmellä.
10 Miten ihanaa on sinun rakkautesi, rakkaani, valittuni! Mitä on sinun rakkautesi rinnalla viini! Ihanammin kuin kaikki balsamit tuoksuvat sinun voiteesi!
11 Mesi helmeilee sinun huulillasi, sinun kielelläsi on maitoa ja hunajaa. Rakas, sinun vaatteissasi tuoksuu Libanon!
12 Mies: Rakkaani, valittuni! Sinä olet suljettu puutarha, lukittu tarha, sinetöity lähde,
13 paratiisi, jonka purojen äärellä kasvaa granaattiomenoita, monia maukkaita hedelmiä, hennaa ja nardusta,
14 nardusta ja sahramia, kanelia ja mausteruokoa ja suitsukepuita, mirhaa ja aaloeta, kaikkein parasta balsamia.
15 Sinä olet puutarhan lähde, elävän veden kaivo, johon virtaavat Libanonin vuorten vedet!
16 Neito: Nouse, pohjatuuli, tule, etelätuuli! Puhalla minun puutarhaani, niin balsamin tuoksu leviää ja armaani tulee puutarhaansa nauttimaan sen hedelmistä!
1 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád.
2 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.
3 Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.
4 Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných.
5 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí.
6 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému.
7 Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny.
8 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových.
9 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého.
10 Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci.
11 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu.
12 Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná.
13 Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu,
14 Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými.
15 Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu.
16 Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať příjde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.