1 Mies: Rakkaani, kihlattuni! Minä tulen puutarhaani ja poimin mirhani ja balsamini, avaan hunajakennoni ja syön hunajan, juon viinini ja maitoni. Muut: Syökää, ystävät! Juokaa ja juopukaa, rakastavaiset!
2 Neito: Minä nukuin, mutta sydämeni valvoi. Kuulin koputusta -- rakkaani tulee! Mies: Avaa ovesi, rakkaani, kalleimpani, pieni kyyhkyni, kaikkeni! Tukkani on kasteesta märkä, yön pisarat noruvat hiuksiltani.
3 Neito: Minä jo ehdin riisua vaatteeni -- miksi pukeutuisin uudelleen? Jalkanikin jo pesin -- miksi tahraisin ne taas?
4 Neito: Rakkaani työnsi kätensä ovenraosta, ja sydämeni hypähti.
5 Minä nousin avaamaan rakkaalleni, ja käteni helmeilivät mirhaa, sulaa mirhaa oli minun sormissani ja oven salvassa.
6 Minä avasin armaalleni, mutta hän oli mennyt. Olin tuskaani kuolla -- hän oli poissa! Minä etsin häntä, mutta en löytänyt, minä kutsuin häntä, mutta hän ei vastannut.
7 Vastaani tuli vartijoita öisellä kierroksellaan. He löivät minut mustelmille ja repivät huivin yltäni, kaupungin vartiomiehet!
8 Jerusalemin tytöt, minä vannotan teitä: Jos löydätte hänet, jota rakastan, mitä sanotte hänelle? Sanokaa: olen rakkaudesta sairas!
9 Muut: Millä tavoin sinun rakkaasi on muita parempi, sinä naisista kaunein? Millä tavoin sinun rakkaasi eroaa muista, kun noin meitä vannotat?
10 Neito: Minun rakkaani on komea ja verevä, hän erottuu tuhansien joukosta!
11 Hänen kasvonsa hohtavat kuin kulta, hänen kiharansa ovat korpinmustat, tuuheat kuin taatelin kukinnot.
12 Hänen silmänsä ovat kuin kaksi kyyhkystä, jotka lepäävät puron äärellä, kuin kyyhkyt, jotka maidossa kylvettyään istuvat maljan reunalla.
13 Hänen poskensa tuoksuvat kuin yrttitarha, tuoksuvat kuin voiderasia, hänen huulensa ovat liljankukat, niillä helmeilee kirkas mirha.
14 Hänen käsivartensa ovat kultatangot, Tarsisin kivillä kirjaillut. Hänen vatsansa on norsunluinen kilpi, jota peittävät safiirit.
15 Hänen säärensä ovat marmoripylväät, kultajalustalle pystytetyt. Hän on näöltään kuin Libanonin vuoret, ylväs kuin setripuu.
16 Hänen suunsa maistuu makealta -- kaikki hänessä houkuttaa! Tällainen on minun rakkaani, tällainen on minun ystäväni, Jerusalemin tytöt!
1 Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.
2 Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.
3 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?
4 Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.
5 I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.
6 Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7 Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.
8 Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9 Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?
10 Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.
11 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.
12 Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.
13 Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.
15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16 Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. [ (Song of Solomon 5:17) Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou. ]