1 (H7:2)Mies: Miten kauniit ovat jalkasi, sandaalien somistamat, sinä jalosukuinen neito! Sinun lanteesi kaareutuvat kuin kaulakorut, kuin taitajan muovaamat taokset.

2 (H7:3)Sylisi on kuun tavoin kaartuva malja -- olkoon se täynnä mausteviiniä! Sinun vatsasi on vehnäkumpu, liljoilla ympäröity.

3 (H7:4)Rintasi ovat kuin peuranvasat, kuin gasellin kaksoset.

4 (H7:5)Sinun kaulasi on kuin norsunluinen torni, silmäsi ovat Hesbonin lammikot, Bat-Rabbimin portin vedet. Sinun nenäsi on ylväs kuin Libanonin torni, joka tähystää kohti Damaskosta.

5 (H7:6)Sinun pääsi kohoaa kuin Karmel, sinun tukkasi aaltoilee purppuravirtana, se hukuttaa kuninkaatkin!

6 (H7:7)Mies: Miten kaunis, miten ihana oletkaan, rakastettuni, riemuni!

7 (H7:8)Sinun vartalosi on kuin palmupuu, sinun rintasi ovat sen tertut.

8 (H7:9)Minä ajattelen: tuohon palmuun minä nousen, sen hedelmiin minä tartun! Kuin rypäletertut ovat sinun rintasi, hengityksessäsi on omenan tuoksu,

9 (H7:10)sinun suusi maistuu jalolta viiniltä, joka kiihdyttää rakkauttani ja kostuttaa uinuvien huulet.

10 (H7:11)Neito: Minä olen rakkaani oma, minuun hän tuntee halua!

11 (H7:12)Neito: Tule, rakkaani! Tule kanssani kedolle, tule hennapensaiden keskelle yöksi!

12 (H7:13)Aamulla lähdemme viinitarhoihin katsomaan, joko viiniköynnös versoo ja nuput aukenevat, joko kukkii granaattiomenapuu. Siellä annan sinulle rakkauteni.

13 (H7:14)Lemmenmarjat levittävät tuoksuaan, kaikki herkut ovat tarjolla ovellamme, uudet ja vanhat. Rakkaani, sinulle ne olen säästänyt!

1 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka.

2 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.

3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních.

4 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku.

5 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích.

6 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná!

7 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům.

8 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných.

9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.

10 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.

11 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.

12 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.

13 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.