1 Herran sana, joka tuli moresetilaiselle Miikalle Juudan kuninkaiden Jotamin, Ahasin ja Hiskian aikana, näky Samariasta ja Jerusalemista.

2 Kuulkaa, kaikki kansat, kuuntele tarkasti, maa ja kaikki mitä sinussa on! Herra Jumala todistaa teitä vastaan, Herra tulee pyhästä temppelistään.

3 Katsokaa, Herra laskeutuu alas ylhäisestä asunnostaan, hän kulkee maan kukkuloiden yli.

4 Vuoret sulavat hänen jalkojensa alla kuin vaha tulen hohteessa, laaksot hajoavat kuin putouksesta syöksyvä vesi.

5 Jaakobin rikkomuksen tähden, Israelin heimon syntien tähden tämä tapahtuu. Kenen syytä on Jaakobin rikkomus? Eikö Samarian! Kenen syntiä ovat Juudan uhrikukkulat? Eivätkö Jerusalemin!

6 -- Minä teen Samarian rauniokummuksi, syöksen sen kivet laaksoon, revin auki sen perustukset, teen siitä kivisen rinteen, viinitarhojen penkereen.

7 Sen jumalien patsaat lyödään palasiksi, sen saamat lahjat poltetaan. Kaikki jumalankuvat minä hävitän. Porton palkkana se kokosi niitä, ja portoille niillä jälleen maksetaan.

8 Minä valitan ja vaikeroin, vaellan avojaloin, säkkivaate lanteilla. Minä ulvon kuin sakaali, ääntelen kuin strutsi.

9 Samaria on saanut iskun, se ei enää toivu, sen haava ulottuu Juudaan asti, aina Jerusalemin porteille, kansani sydämeen.

10 Älkää kertoko siitä Gatissa, älkää itkekö ääneen. Kieriskelkää tomussa, te Bet-Leafran asukkaat!

11 Lähtekää kaupungistanne, te kauniin Safirin asukkaat, alasti ja häväistyinä! Saananin asukkaat eivät uskalla astua ulos. Valita, Bet-Esel, sinut pyyhkäistään pois!

12 Voiko Marot toivoa mitään hyvää, kun Herra on lähettänyt onnettomuuden Jerusalemin porteille saakka?

13 Valjastakaa hevoset vaunujen eteen, te Lakisin asukkaat! Tytär Siionin synti on saanut alkunsa teistä, Lakisiin johtavat Israelin rikkomusten jäljet.

14 Antakaa lähtiäislahja Moreset-Gatille! Aksibin talot tuottavat pettymyksen Israelin kuninkaille.

15 Kohta on tuleva valloittaja, joka alistaa teidät, Maresan asukkaat. Adullamin luoliin pakenee Israelin mahti.

16 Leikkaa hiuksesi, tytär Jerusalem, aja pääsi paljaaksi, sure rakkaita lapsiasi. Aja pääsi kaljuksi kuin korppikotkan pää, sillä lapsesi viedään vieraaseen maahan, kauas pois sinun luotasi.

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému.

2 Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své.

3 Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země.

4 I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů,

5 A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém?

6 Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji.

7 A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí.

8 Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy,

9 Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma.

10 Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej.

11 Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou.

12 Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské.

13 Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova.

14 Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské.

15 Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské.

16 Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.