1 Gedenke, HERR, was uns widerfahren ist! Schau her und siehe unsere Schmach!
2 Unser Erbe ist den Fremden zugefallen, unsere Häuser den Ausländern.
3 Wir sind Waisen geworden, vaterlos, unsere Mütter zu Witwen.
4 Unser Wasser trinken wir um Geld, unser Holz kommt uns gegen Bezahlung zu.
5 Unsere Verfolger sind uns beständig auf dem Hals; werden wir müde, so gönnt man uns keine Ruhe.
6 Wir haben Ägypten die Hand gereicht und Assur, um genug Brot zu erhalten.
7 Unsere Väter, die gesündigt haben, sind nicht mehr; wir müssen ihre Schuld tragen.
8 Knechte herrschen über uns; niemand befreit uns aus ihrer Hand!
9 Wir schaffen unsere Nahrung unter Lebensgefahr herbei, weil uns in der Wüste das Schwert bedroht.
10 Unsere Haut ist schwarz wie ein Ofen, so versengt uns der Hunger.
11 Frauen wurden in Zion vergewaltigt, Jungfrauen in den Städten Judas.
12 Fürsten wurden durch ihre Hand gehängt, die Person der Alten hat man nicht geachtet.
13 Jünglinge müssen Mühlsteine tragen und Knaben straucheln unter Bürden von Holz.
14 Die Ältesten bleiben weg vom Tor, und die Jünglinge lassen ihr Saitenspiel.
15 Die Freude unsres Herzens ist dahin, unser Reigen hat sich in Klage verwandelt.
16 Die Krone ist uns vom Haupte gefallen; wehe uns, daß wir gesündigt haben!
17 Darob ist unser Herz krank geworden, darum sind unsere Augen trübe:
18 weil der Berg Zion verwüstet ist; Füchse tummeln sich daselbst.
19 Du aber, o HERR, bleibst ewiglich, dein Thron besteht für und für!
20 Warum willst du uns für immer vergessen, uns verlassen auf Lebenszeit?
21 Bringe uns zu dir zurück, o HERR, so kehren wir um; laß es wieder werden wie vor alters!
22 Oder hast du uns gänzlich verworfen, bist du allzusehr über uns erzürnt?
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?