1 Esta é já, amados, a segunda carta que vos escrevo; em ambas as quais desperto com recordações o vosso ânimo sincero,

2 para que vos lembreis das palavras que dantes foram ditas pelos santos profetas, e do mandamento que o Senhor e Salvador vos deu pelos vossos apóstolos,

3 sabendo primeiro isto, que nos últimos dias virão escarnecedores com zombarias, andando segundo as suas cobiças,

4 e dizendo: Onde está a promessa da sua vinda? porque desde que os pais dormiram, tudo permanece como desde o princípio da criação.

5 Isto de propósito esquecem, que eram já dantes os céus e a terra que da água e no meio da água subsiste pela palavra de Deus.

6 Por causa destas coisas pereceu o mundo de então, afogado em água;

7 mas os céus que agora existem, e a terra, pela mesma palavra se guardam para o fogo, reservados até o dia do juízo e da perdição dos homens ímpios.

8 Porém, amados, somente disto não vos deveis esquecer: de que um dia diante do Senhor é como mil anos, e mil anos como um dia.

9 Não retarda o Senhor a sua promessa, como alguns entendem; mas ele é longânimo para convosco, não querendo que alguns pereçam, mas que todos venham ao arrependimento.

10 Mas virá como ladrão o dia do Senhor, em que os céus passarão com grande estrondo, os elementos com o calor se dissolverão, e a terra e as obras que nela há, serão descobertas.

11 Uma vez que todas estas coisas hão de ser assim dissolvidas, quais vos convém ser em santo procedimento e piedade,

12 esperando e desejando ardentemente a vinda do dia de Deus, pelo qual os céus, ardendo, se dissolverão e os elementos com o calor se fundirão?

13 Mas nós, segundo a sua promessa, esperamos novos céus e uma nova terra, nos quais habita a justiça.

14 Por isso, amados, visto que estais esperando estas coisas, procurai diligentemente que por ele sejais achados imaculados e irrepreensíveis em paz,

15 e tende por salvação a longanimidade de nosso Senhor, como o nosso amado irmão Paulo vos escreveu segundo a sabedoria que lhe foi dada;

16 como faz também em todas as suas epístolas, nelas falando disto, nas quais há algumas coisas difíceis de entender, que os indoutos e inconstantes torcem, como o fazem também com as demais Escrituras, para a sua perdição.

17 Vós, portanto, amados, sabendo isto de antemão, acautelai-vos, para que não suceda que, levados pelo erro dos insubordinados, caiais da vossa firmeza,

18 mas crescei na graça e no conhecimento de nosso Senhor e Salvador Jesus Cristo. A ele seja dada a glória tanto agora como até o dia da eternidade.

1 Nejmilejší, již toto druhý list vám píši, v kterýchžto listech vzbuzuji skrze napomínání vaši upřímnou mysl,

2 Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázání vydané vám od nás apoštolů Pána a Spasitele,

3 Toto nejprve vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící,

4 A říkající: Kdež jest to zaslibování příchodu jeho? Nebo jakž otcové naši zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření.

5 Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna.

6 Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul.

7 Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.

8 Ale tato jedna věc nebudiž před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den.

9 Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává,) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.

10 Přijdeť zajisté den Páně, jako zloděj v noci, v kterémžto nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.

11 Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v zbožnosti,

12 Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se?

13 Nového pak nebe a nové země podle zaslíbení jeho čekáme, v kterýchžto spravedlnost přebývá.

14 Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji;

15 A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakož i milý bratr náš Pavel, podle sobě dané moudrosti, psal vám,

16 Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných Písem, k svému vlastnímu zatracení.

17 Vy tedy, nejmilejší, to prve vědouce, střeztež se, abyste bludem těch nešlechetných lidí nebyli pojati a nevypadli od své pevnosti.

18 Ale rozmáhejtež se v milosti a v známosti Pána našeho a Spasitele Jezukrista, jemuž sláva i nyní i na časy věčné. Amen.