1 Ai dos que maquinam a iniqüidade e planejam o mal nas suas camas! quando raiar o dia, põem-na por obra, porque está no poder da sua mão.

2 Cobiçam campos, e apoderam-se deles; cobiçam casas, e arrebatam-nas: eles oprimem um homem e sua casa, a saber, um homem e sua herança.

3 Portanto assim diz Jeová: Eis que contra esta família maquino um mal, de que não retirareis as vossas cervizes, e não andareis arrogantemente; pois é este um tempo mau.

4 Naquele dia far-se-á contra vós uma parábola, e se pranteará um pranto lastimoso e se dirá: Estamos de todo despojados; ele troca a porção do meu povo; como ele a remove de mim! aos rebeldes reparte os nossos campos.

5 Portanto tu não terás quem meça com cordel uma porção na congregação de Jeová.

6 Não profetizeis, assim profetizam eles. A estes tais não profetizarão; não cessarão os opróbrios.

7 Acaso dir-se-á, ó casa de Jacó: Está estreitado o espírito de Jeová? são estes os seus feitos? Porventura não são as minhas palavras salutares ao que anda retamente?

8 Mas recentemente o meu povo se tem levantado como inimigo; de sobre a vestidura arrancais o manto aos que passam em segurança como homens contrários à guerra.

9 As mulheres do meu povo, vós as lançais das suas casas agradáveis; de seus filhinhos tirais para sempre a minha glória.

10 Levantai-vos, e ide-vos embora, pois este não é o vosso lugar de descanso; ide-vos por causa da imundícia que traz destruição, sim destruição enorme.

11 Se um homem, seguindo o vento e a falsidade, mentir, dizendo: Eu te profetizarei de vinho e de bebida forte; será este tal o profeta deste povo.

12 Certamente te ajuntarei todo, ó Jacó; certamente congregarei o restante de Israel; pô-los-ei juntos como ovelhas no curral, como rebanho no meio do seu pasto; farão grande estrondo por causa da multidão de homens.

13 O que abre o caminho, subiu adiante deles, romperam e passaram pela porta, e por ela saíram; o seu rei passou adiante deles, e Jeová em frente deles.

1 Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich.

2 Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho.

3 Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude.

4 V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil!

5 Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu.

6 Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění.

7 Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí?

8 Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě.

9 Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky.

10 Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým.

11 Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto.

12 Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu.

13 Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich.