1 Palavra de Jeová que veio a Miquéias morastita nos dias de Jotão, Acaz e Ezequias, reis de Judá, a qual ele viu sobre Samaria e Jerusalém.

2 Ouvi, todos os povos; escutai, ó terra, e tudo o que nela há; e seja testemunha contra vós o Senhor Jeová, o Senhor desde o seu santo templo.

3 Pois eis que Jeová está a sair do seu lugar, ele descerá e pisará os altos da terra.

4 Os montes se derreterão debaixo dele, e os vales se fenderão, como a cera diante do fogo, como as águas que se precipitam por um declive.

5 Por causa da transgressão de Jacó sucede tudo isto, e por causa dos pecados da casa de Israel. Qual é a transgressão de Jacó? não é Samaria? e quais são os altos de Judá? não é Jerusalém?

6 Por isso de Samaria farei um montão de pedras no campo, e plantações de vinhas; farei rebolar as suas pedras para o vale e descobrirei os seus fundamentos.

7 Todas as suas imagens esculpidas serão feitas em pedaços e todos os seus salários serão queimados a fogo; quanto a todos os seus ídolos, deles farei uma desolação; porque pelo salário de prostituta os tem ajuntado, e para o salário de prostituta voltarão.

8 Por isso prantearei e uivarei, andarei despojado e nu; farei lamentação como de chacais e pranto como de avestruzes.

9 Pois as suas feridas são incuráveis; o mal já chegou até Judá; estende-se até a porta do meu povo, até Jerusalém.

10 Não o deis a saber em Gate, em Aco não choreis; em Bete-Le-Afra revolvo-me em pó.

11 Passa, ó moradora de Safir, em vergonhosa nudez; a moradora de Zaanã não saiu para fora; o pranto de Bete-Ezel tirará de vós o lugar em que está assente.

12 Pois a moradora de Marote espera anciosamente pelo bem; porque de Jeová desceu o mal até a porta de Jerusalém.

13 Põe ao carro o cavalo ligeiro, ó moradora de Laquis; ela tornou-se o princípio do pecado para a filha de Sião, porque em ti se acharam as transgressões de Israel.

14 Portanto darás a Moresete-Gate presentes de despedida; as casas de Aczibe se tornarão em engano para os reis de Israel.

15 Ainda trarei a ti, ó moradora de Maressa, aquele que te possuirá; a glória de Israel chegará até Adulão.

16 Faze-te calva, e rapa a tua cabeça pelos filhos das tuas delícias; alarga a tua calva como a águia; porque eles foram de ti para o cativeiro.

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému.

2 Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své.

3 Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země.

4 I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů,

5 A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém?

6 Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji.

7 A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí.

8 Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy,

9 Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma.

10 Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej.

11 Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou.

12 Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské.

13 Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova.

14 Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské.

15 Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské.

16 Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe.