1 Veio a mim a palavra de Jeová, dizendo:
2 Filho do homem, propõe um enigma, e profere uma parábola à casa de Israel;
3 dize: Assim diz o Senhor Jeová: Uma grande águia de grandes asas e de plumagem comprida, cheia de penas de várias cores, veio ao Líbano, e tomou o topo dum cedro;
4 arrancou o mais alto dos seus raminhos, e levou-o à cidade do tráfico; pô-lo numa cidade de negociantes.
5 Também tomou da semente da terra, e a plantou num solo frutífero; pô-la junto às muitas águas, e colocou-a como salgueiro.
6 Ela cresceu e tornou-se numa vide larga, de pouca altura, para que os seus sarmentos se inclinassem para a tal águia, e as suas raízes estivessem debaixo dela; assim se tornou uma vide, e produzia sarmentos, e brotava renovos.
7 Também houve outra grande águia de grandes asas e de muitas penas; eis que esta vide inclinou as suas raízes para ela, e brotou os seus sarmentos para ela, desde as aréolas em que estava plantada, para que ela a regasse.
8 Numa boa terra junto a muitas águas estava ela plantada, para produzir sarmentos, e dar fruto, a fim de que fosse uma vide excelente.
9 Dize: Assim diz o Senhor Jeová: Acaso prosperará ela? porventura a águia não lhe arrancará as raízes, e não lhe cortará o fruto, para que seque; para que sequem todas as suas folhas recém-nascidas? Não será necessário nem grande poder nem muita gente para a arrancar pelas suas raízes.
10 Eis que, depois de plantada, acaso prosperará ela? não se secará de todo, quando a tocar o vento oriental? secar-se-á nas aréolas onde cresceu.
11 Demais veio a palavra de Jeová, dizendo:
12 Dize, pois, à casa rebelde: Não sabeis o que significam estas coisas? dize-lhes: Eis que veio o rei de Babilônia a Jerusalém, tomou o seu rei e os seus príncipes, e fê-los recolher a si a Babilônia;
13 tomou um da estirpe real, e fez aliança com ele; também recebeu dele juramento e levou os poderosos da terra;
14 para que o reino se conservasse abatido, de modo a não poder levantar-se, contudo continuasse a existir, guardando a sua aliança.
15 Porém ele se rebelou contra o rei de Babilônia, enviando os seus embaixadores ao Egito, para que lhe desse cavalos e muita gente. Acaso prosperará ele? porventura escapará aquele que faz tais coisas?
16 Pela minha vida, diz o Senhor Jeová, certamente morrerá no lugar em que habita o rei que o fez reinar, cujo juramento desprezou e cuja aliança violou, sim morrerá com ele no meio de Babilônia.
17 Nem o ajudará na guerra Faraó com o seu exército poderoso e companhia numerosa, quando se levantarem trincheiras e edificarem fortes, para a destruição de muitas pessoas.
18 Pois desprezou ao juramento, rompendo a aliança; eis que ele tinha dado a sua mão, contudo fez todas estas coisas; não escapará.
19 Portanto assim diz o Senhor Jeová: Pela minha vida, certamente farei recair sobre a cabeça dele o meu juramento que desprezou, e a minha aliança que violou.
20 Estenderei sobre ele a minha rede, e será apanhado no meu laço, e fá-lo-ei vir à Babilônia, e lá entrarei em juízo com ele por causa da sua transgressão que cometeu contra mim.
21 Todos os seus fugitivos em todas as suas tropas cairão à espada, e os que ficarem serão espalhados a todos os ventos; e sabereis que eu Jeová o disse.
22 Assim diz o Senhor Jeová: Também eu tomarei do alto do topo do cedro, e o plantarei; e do mais alto dos seus raminhos quebrarei um que seja tenro, e o plantarei sobre um alto e elevado monte.
23 No alto monte de Israel o plantarei; ele produzirá ramos, dará fruto e far-se-á um cedro excelente. Debaixo dele habitarão todas as aves de toda a sorte; à sombra dos seus ramos habitarão.
24 Todas as árvores do campo saberão que eu Jeová humilhei a árvore alta, exaltei a árvore baixa, sequei a árvore verde e fiz reverdecer a árvore seca; eu Jeová falei e o fiz.
1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 Synu člověčí, vydej pohádku, a předlož podobenství o domu Izraelském,
3 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Orlice veliká, velikých křídel a dlouhých brků, plná peří, strakatá, přiletěvši na Libán, vzala vrch cedru.
4 Vrch mladistvých ratolestí jeho ulomila, a přenesla jej do země kupecké; v městě kupeckém položila jej.
5 Potom vzavši z semene té země, vsadila je v poli úrodném, a vsadila je velmi opatrně při vodách mnohých.
6 Kteréžto bylo by vzešlo, a bylo by révem bujným, jakžkoli nízké postavy, a byly by patřily ratolesti jeho k ní, a kořenové jeho poddáni byli by jí, a tak bylo by kmenem vinným, kterýž by vydal byl ratolesti, a vypustil rozvody.
7 Ale byla orlice jedna veliká velikých křídel a vypeřená, a aj, ten kmen vinný připjal kořeny své k ní, a ratolesti své vztáhl k ní, aby svlažovala jej z brázd štípení svého,
8 Ješto v poli dobrém, při vodách mnohých štípen byl, aby vypustil ratolesti, a nesl ovoce, a byl kmenem slavným.
9 Rci: Takto praví Panovník Hospodin: Zdaliž se podaří? Zdaliž kořenů jeho nevytrhá, a ovoce jeho neotrhá a neusuší? Zdaž všech ratolestí vyrostlých z něho neusuší? Zdaliž s velikou silou a s mnohým lidem nevyhladí ho z kořenů jeho?
10 Aj, jakžkoli štípen, zdaliž se podaří? Zdaliž, jakž se ho dotkne vítr východní, do konce neuschne? Při brázdách, při nichž se ujal, zdaž neuschne?
11 Za tím stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
12 Rci nyní domu zpurnému: Nevíte-liž, co je toto? Rci: Aj, přitáhl král Babylonský do Jeruzaléma, a vzal krále jeho i knížata jeho, a zavedl je s sebou do Babylona.
13 Vzal také z semene královského, a učiniv s ním smlouvu, přísahou jej zavázal, a silné země té pobral,
14 Aby bylo království snížené, proto aby se nepozdvihovalo, aby ostříhaje smlouvy jeho, tak stálo.
15 Ale zprotivil se jemu, poslav posly své do Egypta, aby jemu podal koní a lidu mnohého. Zdaž se mu to podaří? Zdaž pomsty ujde ten, kdož tak činí? Ten kdož ruší smlouvu, zdaliž pomsty ujde?
16 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že v místě krále toho, kterýž jej králem učinil, jehož přísahou pohrdl, a jehož smlouvu zrušil, u něho v Babyloně umře.
17 Aniž mu Farao s vojskem velikým a s zástupem mnohým co napomůže v boji, když vysype násyp, a vzdělá šance, aby zahubil množství lidí,
18 Poněvadž pohrdl přísahou, zrušiv smlouvu. Neb aj, podal ruky své, a však všecko toto činí. Neujdeť pomsty.
19 Protož takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že přísahu svou, kterouž pohrdl, a smlouvu svou, kterouž zrušil, jistotně obrátím na hlavu jeho.
20 Nebo roztáhnu na něj sít svou, a polapen bude do vrše mé, i zavedu jej do Babylona, a souditi se s ním budu tam pro přestoupení jeho, kteréhož se dopustil proti mně.
21 Všickni též, kteříž utekli od něho se všemi houfy jeho, od meče padnou, ostatní pak na všecky strany rozprostříni budou. I zvíte, že já Hospodin mluvil jsem.
22 Takto praví Panovník Hospodin: A však vezmu z vrchu cedru toho vysokého a vsadím, z vrchu mladistvých ratolestí jeho mladou větvičku ulomím, a štípím na hoře vysoké a vyvýšené.
23 Na hoře vysoké Izraelské štípím ji, i vypustí ratolesti, a ponese ovoce, a tak učiněna bude cedrem slavným, a bude bydliti pod ním všeliké ptactvo; všecko, což křídla má, v stínu ratolestí jeho bydliti bude.
24 A tak zvědí všecka dříví polní, že já Hospodin snížil jsem dřevo vysoké, a povýšil jsem dřeva nízkého; usušil jsem strom zelený, a způsobil to, aby zkvetl strom suchý. Já Hospodin mluvil jsem to i učiním.