1 Esta voz disse-me: Filho do homem, põe-te sobre os teus pés e falarei contigo.

2 Falando-me ele, entrou em mim o espírito, e pus-me sobre os meus pés; ouvi aquele que me falava.

3 Ele disse-me: Filho do homem, eu te envio aos filhos de Israel, às nações rebeldes que se rebelaram contra mim. Eles e seus pais têm transgredido contra mim até o dia de hoje.

4 Os filhos são desavergonhados e obstinados de coração. Eu te envio a eles, e tu lhes dirás: Assim diz o Senhor Deus.

5 Eles, quer queiram ouvir, quer não queiram (porque são casa rebelde), saberão que tem estado no meio deles um profeta.

6 Tu, filho do homem, não tenhas medo deles, nem temas as suas palavras, ainda que estejam contigo sarças e espinhos, e habites entre escorpiões; não temas as suas palavras, nem te assustes com os seus semblantes, ainda que são casa rebelde.

7 Dir-lhes-ás as minhas palavras, quer queiram ouvir, quer não queiram; pois são rebeldes.

8 Tu, porém, filho do homem, ouve o que eu te digo; não sejas rebelde, como aquela casa rebelde. Abre a tua boca, e come o que eu te dou.

9 Quando olhei, eis que uma mão se estendia para mim, e nela se achava o rolo dum livro;

10 abriu-o diante de mim; o rolo estava escrito por dentro e por fora. Nele estavam escritas lamentações, e suspiros e ais.

1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.

2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.

3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.

4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,

5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.

6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.

7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.

8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.

9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.

10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.