1 Vendo extraviado o boi de teu irmão, ou a ovelha, não passarás por eles indiferente; sem falta os restituirás a teu irmão.
2 Se teu irmão não estiver perto de ti, ou não o conheceres, levarás o animal para tua casa, e ficará contigo, até que teu irmão o exija, então lho restituirás.
3 Do mesmo modo farás com o seu jumento; o mesmo farás com o seu vestido; e assim farás com toda a coisa perdida que teu irmão tiver perdido, e tu achares; não ficarás indiferente.
4 Vendo o jumento de teu irmão, ou o seu boi, caídos no caminho, não passarás por eles indiferente; sem falta o ajudarás a levantá-los.
5 A mulher não trará traje de homem, nem o homem vestirá o vestido de mulher, porque aquele que faz estas coisas é abominável a Jeová teu Deus.
6 Se de caminho encontrares numa árvore ou no chão o ninho duma ave com filhinhos ou ovos, e a mãe posta sobre os filhinhos ou sobre os ovos; não apanharás a mãe com os filhinhos;
7 sem falta deixarás ir a mãe, porém poderás tomar para o teu uso os seus filhinhos; para que te vá bem, e para que prolongues os teus dias.
8 Quando edificares uma casa nova, farás um parapeito no teto, para que, se alguém dali cair, não tragas sangue sobre a tua casa.
9 Não semearás a tua vinha com duas espécies de semente, para que não se corrompa todo o produto, tanto da semente que semeaste como da novidade da vinha.
10 Não lavrarás com boi e asno juntamente.
11 Não te vestirás de coisa que seja tecido de lã e de linho.
12 Fímbrias porás nos quatro cantos da tua capa com que cobrires.
13 Se um homem casar com uma mulher e, depois de coabitar com ela, a aborrecer,
14 e contra ela fizer alegações arbitrárias, e divulgar uma má fama contra ela, e disser: Casei-me com esta mulher, e quando fui deitar-me com ela, não achei nela os sinais da virgindade;
15 o pai da moça e sua mãe tomarão os sinais da virgindade da moça e os levarão aos anciãos da cidade à porta.
16 O pai da moça dirá aos anciãos: Dei minha filha por mulher a este homem, e ele a aborrece;
17 eis que contra ela tem feito alegações arbitrárias, dizendo: Não achei em tua filha os sinais da virgindade. Todavia, estes são os sinais da virgindade de minha filha. Estenderão a roupa na presença dos anciãos da cidade.
18 Então os anciãos daquela cidade tomarão o homem e o castigarão;
19 e multá-lo-ão em cem siclos de prata e os darão ao pai da moça, porque divulgou má fama contra uma virgem de Israel. Ela ficará sendo sua mulher, e ele não a poderá repudiar por todos os seus dias.
20 Porém, se isto for verdadeiro, a saber, que não se acharam na moça os sinais da virgindade;
21 tirarão a moça até a porta da casa de seu pai, e os homens da cidade a apedrejarão, até que morra; porque cometeu uma loucura em Israel, fornicando na casa de seu pai. Assim exterminarás o mal do meio de ti.
22 Se um homem se achar deitado com uma mulher que tenha marido, morrerão ambos eles: o homem que se deitar com a mulher, e a mulher. Assim exterminarás de Israel o mal.
23 Se a uma moça virgem que for desposada, um homem a achar na cidade e se deitar com ela;
24 trareis ambos à porta daquela cidade, e os apedrejareis até que morram: a moça, porque, estando na cidade, não gritou: e o homem, porque humilhou a mulher do seu próximo. Assim exterminarás o mal do meio de ti.
25 Porém, se o homem achar no campo a moça que é desposada, e pegar nela e se deitar com ela; então morrerá somente o homem que se deitou com ela;
26 mas à moça, não lhe farás nada. Não há na moça pecado digno de morte, porque como no caso do homem que se levanta contra o seu próximo, e lhe tira a vida, assim também é este caso;
27 pois a achou no campo. A moça desposada gritou, e não houve quem a livrasse.
28 Se um homem achar uma moça que é virgem e não é desposada, e pegar nela e se deitar com ela, e forem apanhados;
29 o homem que se deitou com ela dará ao pai da moça cinqüenta siclos de prata, e ela ficará sendo sua mulher, porque a humilhou. Não a poderá repudiar por todos os seus dias.
30 Um homem não tomará a mulher de seu pai, e não levantará o vestido de seu pai.
1 Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému.
2 Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je.
3 Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.
4 Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.
5 Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to.
6 Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,
7 Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů svých.
8 Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.
9 Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.
10 Nebudeš orati volem a oslem spolu.
11 Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.
12 Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.
13 Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v nenávisti,
14 A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:
15 Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně.
16 A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.
17 A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města.
18 Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,
19 A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.
20 Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce:
21 Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe.
22 Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.
23 Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:
24 Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.
25 Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,
26 Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci.
27 Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.
28 Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:
29 Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.
30 Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.