1 No sexto ano, no sexto mês, aos cinco dias do mês, estando eu sentado em minha casa, e os anciãos de Judá sentados diante de mim, sucedeu que ali caiu sobre mim a mão do Senhor Jeová.

2 Então olhei, e eis uma semelhança como a aparência de fogo. Desde a aparência dos seus lombos e daí para baixo, havia fogo; e desde os seus lombos e daí para cima, como a aparência de resplendor, como o brilho de electro.

3 Estendeu a forma duma mão e tomou-me por uma trança da minha cabeça; o espírito me levantou entre a terra e o céu, e nas visões de Deus me levou a Jerusalém, à entrada da porta do átrio interior que olha para o norte, onde estava o assento da imagem do ciúme, que provoca o ciúme.

4 Eis que estava ali a glória do Deus de Israel, conforme a aparência que eu tinha visto no vale.

5 Então disse-me ele: Filho do homem, levanta os teus olhos para o caminho do norte. Levantei, pois, os meus olhos para o caminho do norte, e eis que ao norte da porta do altar estava esta imagem do ciúme na entrada.

6 Disse-me ele mais: Filho do homem, vês tu o que eles estão fazendo? vês as grandes abominações que a casa de Israel faz aqui, para que me retire longe do meu santuário? Pois ainda tornarás a ver outras grandes abominações.

7 Ele me levou à porta do átrio; e quando olhei, eis uma abertura na parede.

8 Então me disse: Filho do homem, cava na parede; e quando eu tinha cavado na parede, eis uma porta.

9 Disse-me: Entra e vê as perversas abominações que eles estão fazendo aqui.

10 Entrei, pois, e vi; eis toda a forma de répteis, e animais abomináveis, e todos os ídolos da casa de Israel, pintados na parede em todo o redor.

11 Estavam em pé diante deles setenta homens dos anciãos da casa de Israel, entre os quais se achava Jaazanias, filho de Safã, tendo cada um na mão o seu incensário; e subiu o odor da nuvem de incenso.

12 Então disse-me: Filho do homem, viste o que fazem nas trevas os anciãos da casa de Israel, cada um nas suas câmaras de imagens? pois dizem: Jeová não nos vê; Jeová abandonou a terra.

13 Também me disse: Ainda tornarás a ver outras grandes abominações que eles estão fazendo.

14 Levou-me à entrada da porta da casa de Jeová, que olha para o norte; eis que estavam ali sentadas as mulheres, chorando a Tamuz.

15 Disse-me: Vês isto, filho do homem? Ainda tornarás a ver maiores abominações do que estas.

16 Levou-me ao átrio interior da casa de Jeová e eis que se achavam à porta do templo de Jeová, entre o pórtico e o altar, uns vinte e cinco homens, que tinham as costas voltadas para o templo de Jeová, e virados os seus rostos para o oriente; e estavam adorando o sol virados para o oriente.

17 Então me disse: Vês isto, filho do homem? Acaso é isto coisa de pouca monta para a casa de Israel, o fazerem eles as abominações que fazem aqui? pois encheram de violência a terra, e tornaram para me provocarem à ira. Eis que eles chegam o ramo ao seu nariz.

18 Por isso também eu os tratarei com furor; os meus olhos não pouparão, nem mostrarei piedade. Ainda que me gritem aos ouvidos em alta voz, contudo não os ouvirei.

1 I stalo se léta šestého, v pátý den šestého měsíce, že jsem seděl v domě svém, a starší Judští seděli přede mnou. I připadla na mne tu ruka Panovníka Hospodina.

2 A viděl jsem, a aj, podobenství na pohledění jako oheň. Od bedr jeho dolů oheň, od bedr pak jeho vzhůru na pohledění jako blesk, na pohledění jako nějaká velmi prudká světlost.

3 Tedy vztáh podobenství ruky, vzal mne za kštici hlavy mé, a vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi, a uvedl mne do Jeruzaléma u viděních Božích, k vratům brány vnitřní, kteráž patří na půlnoci, kdež byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející.

4 A aj, sláva Boha Izraelského byla tam na pohledění jako ta, kterouž jsem viděl v údolí.

5 I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní očí svých k cestě na půlnoci. Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci, a aj, na půlnoci u brány oltářové ta modla horlení, právě kudyž se vchází.

6 V tom řekl mi: Synu člověčí, vidíš-liž ty, co tito činí, ohavnosti tak veliké, kteréž činí dům Izraelský tuto, tak že se vzdáliti musím od svatyně své? Ale obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti.

7 I přivedl mne ke dveřům síně, kdež jsem uzřel, a aj, díra jedna byla v stěně.

8 A řekl mi: Synu člověčí, kopej medle tu stěnu. I kopal jsem stěnu, a aj, dvéře jedny.

9 Tedy řekl mi: Vejdi, a viz ohavnosti tyto nejhorší, kteréž oni činí zde.

10 Protož všed, uzřel jsem, a aj, všeliké podobenství zeměplazů a hovad ohyzdných, i všech ukydaných bohů domu Izraelského vyryto bylo na stěně vůkol a vůkol.

11 A sedmdesáte mužů z starších domu Izraelského, s Jazaniášem synem Safanovým, stojícím u prostřed nich, stáli před nimi, maje každý kadidlnici svou v ruce své, tak že hustý oblak kadění vzhůru vstupoval.

12 I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí, co starší domu Izraelského činí ve tmě, jeden každý v pokojích svých malovaných? Nebo říkají: Nikoli na nás nepatří Hospodin, opustil Hospodin zemi.

13 Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti, kteréž oni činí.

14 I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova, kteráž jest na půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze.

15 I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti nad tyto.

16 Tedy uvedl mne do síně domu Hospodinova vnitřní, a aj, u vrat chrámu Hospodinova, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů, jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu, tváři pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce.

17 I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše zemi nátiskem,obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí ratolest vinnou k nosům svým.

18 Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich.