1 Davi falou a Jeová as palavras deste cântico no dia em que Jeová o livrou da mão de todos os seus inimigos e da mão de Saul;
2 e disse: Jeová é o meu rochedo, a minha fortaleza e o meu libertador;
3 É o Deus da minha rocha, nele confiarei: É o meu escudo, e a força da minha salvação, a minha alta torre, e o meu refúgio: Ó meu salvador, da violência tu me livras.
4 Hei de invocar a Jeová, que é digno de louvor; Assim serei salvo dos meus inimigos.
5 Porque me cercaram as ondas da morte, As torrentes da impiedade me atemorizaram.
6 As cordas do Cheol me cingiram, Os laços da morte me apanharam.
7 Na minha angústia invoquei a Jeová, Sim invoquei ao meu Deus; Do seu templo ouviu a minha voz, E o meu clamor chegou aos seus ouvidos.
8 Então a terra se comoveu e estremeceu, Os fundamentos do céu se moveram, E se abalaram porque ele se irou.
9 Das suas narinas subiu fumo, E da sua boca saiu fogo devorador, Que pôs carvões em chamas.
10 Abaixou também os céus, e desceu; E havia escuridade debaixo dos seus pés.
11 Montou num querubim, e voou: E foi visto sobre as asas do vento.
12 Fez das trevas tendas ao redor de si, Ajuntamento de águas, espessas nuvens do céu.
13 Pelo esplendor que estava diante dele acenderam-se carvões de fogo.
14 Jeová trovejou do céu, E o altíssimo fez soar a sua voz.
15 Disparou setas, e dissipou-os; Raios, e desbaratou-os.
16 Então apareceram as profundezas do mar, Descobriram-se os fundamentos do mundo, Pela repreensão de Jeová, Ao assopro do vento dos seus narizes.
17 Enviou do alto, e recebeu-me; Tirou-me das muitas águas;
18 Livrou-me do meu inimigo poderoso, E dos que me tinham ódio, porque eram mais fortes do que eu.
19 Vieram sobre mim no dia da minha calamidade; Porém Jeová se fez o meu esteio.
20 Conduziu-me para um lugar espaçoso; Livrou-me porque se agradou de mim.
21 Jeová recompensou-me segundo a minha justiça, Retribuiu-me segundo a pureza das minhas mãos.
22 Pois guardei os caminhos de Jeová, E não obrei impiamente, apartando-me do meu Deus.
23 Porque todos os seus juízos estavam diante de mim; E quanto aos seus estatutos, deles não me arredei.
24 Fui também perfeito para com ele, E guardei-me da minha iniqüidade.
25 Por isso me retribuiu Jeová segundo a minha justiça, Segundo a minha pureza diante dos seus olhos.
26 Para com o misericordioso mostrar-te-ás misericordioso, Para com o homem perfeito mostrar-te-ás perfeito,
27 Para com o puro mostrar-te-ás puro, E para com o pervertido mostrar-te-ás tortuoso.
28 Livrarás o povo humilhado, Mas os teus olhos estão sobre os altivos, para que os abatas.
29 Pois, tu és, Jeová, a minha candeia; E Jeová alumiará as minhas trevas.
30 Pois com o teu auxílio posso atacar uma tropa; E com o auxílio do meu Deus posso saltar um muro.
31 Quanto a Deus, o seu caminho é perfeito; A palavra de Jeová é purificada; Ele é o escudo de todos os que nele confiam.
32 Pois quem é Deus, senão Jeová? E quem é rocha, senão o nosso Deus?
33 Deus é o meu refúgio poderoso, E faz o meu caminho perfeito.
34 Ele iguala os meus pés com os das gazelas, E me põe sobre as minhas alturas.
35 Ele instrui as minhas mãos para a peleja, De modo que os meus braços podem entesar um arco de cobre.
36 Também me deste o escudo da tua salvação; E a tua condescendência me engrandeceu.
37 Alargaste os meus passos debaixo de mim, E não vacilaram os meus artelhos.
38 Persegui os meus inimigos, e os derrotei, E não tornei atrás, até os consumir.
39 Consumi-os e os atravessei de sorte que não se pudessem levantar: Sim, caíram debaixo dos meus pés.
40 Pois me cingiste de força para a peleja; Fizeste curvar-se debaixo de mim os que se levantaram contra mim.
41 Fizeste que me voltassem as costas os meus inimigos, Para que eu exterminasse os que me aborrecem.
42 Olharam ao redor, porém não houve ninguém que os salvasse; Olharam para Jeová, mas ele não lhes respondeu.
43 Então os moí como o pó da terra, Como a lama das ruas os pisei, e os dissipei.
44 Também me livraste das contendas do meu povo; Guardaste-me para ser o cabeça das nações: Um povo que não conheço me servirá.
45 Os estrangeiros submeter-se-ão a mim; Logo que me conhecerem, obedecer-me-ão.
46 Os estrangeiros dissipar-se-ão, E, tremendo, sairão dos seus lugares fortes.
47 Jeová vive, e bendita seja a minha rocha; E exaltado seja o Deus da rocha da minha salvação:
48 O Deus que me dá vingança, Que sujeita povos debaixo de mim,
49 E que me tira dentre os meus inimigos; Tu me exaltas acima dos que se levantam contra mim; Tu me livras do homem violento.
50 Por isso, Jeová, te darei graças entre as nações, E entoarei louvores ao teu nome.
51 Ele dá grande salvamento ao seu rei, E faz misericórdia ao seu ungido, A Davi, e à sua semente para sempre.
1 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
6 Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.
7 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.