1 Não fareis para vós ídolos, nem vos levantareis imagens de escultura, nem coluna, nem na vossa terra poreis alguma pedra com figuras, para vos prostrardes diante dela; porque eu sou Jeová vosso Deus.
2 Guardareis os meus sábados, e reverenciareis o meu santuário: eu sou Jeová.
3 Se andardes nos meus estatutos, e guardardes os meus mandamentos, e os cumprirdes;
4 dar-vos-ei as vossas chuvas a seus tempos, e a terra dará as suas produções, e as árvores dos campos darão os seus frutos.
5 A debulha das vossas messes continuará até a vindima, e a vindima continuará até a sementeira; comereis o vosso pão até vos fartar, e habitareis seguros na vossa terra.
6 Darei paz na terra, e vos deitareis, e ninguém vos amedrontará; fareis desaparecer da terra as feras nocivas, nem passará a espada pela vossa terra.
7 Perseguireis os vossos inimigos, e ao fio da espada cairão diante de vós.
8 Cinco de vós perseguirão a um cento deles, e cem de vós perseguirão a dez mil; e os vossos inimigos ao fio da espada cairão diante de vós.
9 Olharei para vós, e far-vos-ei frutificar, e vos multiplicarei; e estabelecerei a minha aliança convosco.
10 Comereis os frutos velhos, há muito guardados, e por causa dos frutos novos tirareis para fora os velhos.
11 Porei o meu tabernáculo entre vós; e a minha alma não vos aborrecerá.
12 Andarei entre vós e serei o vosso Deus, e vós sereis o meu povo.
13 Eu sou Jeová vosso Deus, que vos tirei da terra do Egito, para que não fôsseis seus escravos; quebrei os canzis do vosso jugo, e vos fiz andar de cabeça levantada.
14 Porém, se me não ouvirdes, e não cumprirdes todos estes mandamentos;
15 se rejeitardes os meus estatutos, e se a vossa alma aborrecer os meus juízos, de sorte que não cumprais todos os meus mandamentos, mas violeis a minha aliança;
16 eu também vos fareis isto: porei sobre vós o terror, a saber, a tísica e a febre ardente, que consumirão os olhos e farão definhar a vida; e baldadamente semeareis a vossa semente, porque os vossos inimigos a comerão.
17 Porei o meu rosto contra vós, e sereis feridos diante dos vossos inimigos; os que vos odeiam dominarão sobre vós, e fugireis sem que ninguém vos persiga.
18 Se nem ainda assim me ouvirdes, castigar-vos-ei sete vezes mais por causa dos vossos pecados.
19 Quebrarei a soberba do vosso poder, e vos farei o céu como ferro, e terra como cobre.
20 Inutilmente se gastará a vossa força, pois a vossa terra não dará as suas produções, nem as árvores da terra darão os seus frutos.
21 Se andardes em oposição a mim a não quiserdes ouvir-me, trareis sobre vós pragas sete vezes mais conforme os vossos pecados.
22 Enviarei entre vós as feras do campo, que vos desfilharão, e destruirão o vosso gado, e vos reduzirão a pequeno número; e os vossos caminhos se tornarão ermos.
23 Se nem ainda assim vos reformardes e voltardes a mim, porém andardes em oposição a mim;
24 eu também andarei em oposição a vós: eu, sim eu mesmo, vos ferirei sete vezes por causa dos vossos pecados.
25 Farei cair sobre vós a espada vingadora da aliança. Sereis ajuntados dentro das vossas cidades, e enviarei a peste entre vós; sereis entregues nas mãos dos inimigos.
26 Quando eu vos quebrar o báculo do pão, dez mulheres cozerão o vosso pão num só forno, e entregarão o vosso pão por peso; comereis, porém não ficareis satisfeitos.
27 Se ainda depois disto me não ouvirdes, mas andardes em oposição a mim;
28 eu andarei com furor em oposição a vós; também vos castigareis sete vezes por causa dos vossos pecados.
29 Comereis a carne de vossos filhos, comereis a carne de vossas filhas.
30 Destruirei os vossos altos, e derrubarei as vossas imagens do sol, e lançarei os vossos cadáveres sobre os cadáveres dos vossos ídolos, e a minha alma se infadará de vós.
31 Reduzirei as vossas cidades a solidão, e assolarei os vossos santuários, e não cheirarei o vosso suave cheiro.
32 Eu assolarei a terra; e pasmarão sobre ela os vossos inimigos que nela habitam.
33 Espalhar-vos-ei por entre as nações, e desembainharei a espada e vos perseguirei; a vossa terra será assolada, e as vossas cidades se tornarão em solidão.
34 Então a terra gozará os seus sábados, todos os dias da sua assolação, e estareis na terra dos vossos inimigos; nesse tempo descansará a terra, e gozará os seus sábados.
35 Nos dias de assolação terá descanso, a saber, o descanso que não teve nos vossos sábados, quando nela moráveis.
36 Quanto aos que de vós ficarem, eu lhe meterei no coração timidez nas terras dos seus inimigos: o ruído de uma folha agitada os porá em fuga; fugirão como quem foge da espada; e cairão sem que ninguém os persiga.
37 Sem que ninguém os persiga, tropeçarão uns sobre os outros, como se fugissem de diante da espada; não podereis resistir aos vossos inimigos.
38 Perecereis entre as nações, e a terra dos vossos inimigos vos devorará.
39 Os que de vós ficarem definharão pela sua iniqüidade nas terras dos vossos inimigos; também pelas iniqüidades de seus pais definharão com eles.
40 Confessarão a sua iniqüidade, e a de seus pais, nas suas transgressões que cometeram contra mim; confessarão que, por terem andado em oposição a mim,
41 eu também andei em oposição a eles, e os trouxe para a terra dos seus inimigos. Se então o seu coração incircuncidado se humilhar, e se aceitarem o castigo da sua iniqüidade;
42 lembrar-me-ei da minha aliança com Jacó, também da minha aliança com Isaque, também da minha aliança com Abraão me lembrarei, e da terra me lembrarei.
43 A terra também será deixada por eles e sem eles gozará os seus sábados na sua assolação. Eles aceitarão o castigo da sua iniqüidade, porque, sim porque rejeitaram os meus juízos, e as suas almas aborreceram os meus estatutos.
44 Também ainda assim não os rejeitarei, quando estiverem na terra dos seus inimigos, nem os aborrecerei, para os consumir de todo, e violar a minha aliança com eles; pois eu sou Jeová seu Deus.
45 Mas por amor deles me lembrarei da aliança com os seus antepassados, a quem tirei da terra do Egito à vista das nações, para ser o seu Deus: eu sou Jeová.
46 Estes são os estatutos, juízos e leis que Jeová deu entre si e os filhos de Israel no monte Sinai por intermédio de Moisés.
1 Nedělejte sobě modl, ani obrazu rytého, aneb sloupu nevyzdvihnete sobě, ani kamene malovaného v zemi vaší nestavějte, abyste se jemu klaněli; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
2 Sobot mých ostříhejte, a svatyně mé se bojte: Já jsem Hospodin.
3 Jestliže v ustanoveních mých choditi budete, a přikázaní mých ostříhajíce, budete je činiti:
4 Tedy dám vám deště vaše časy svými, a země vydá úrody své, a stromoví polní vydá ovoce své,
5 Tak že mlácení postihne vinobraní, a vinobraní postihne setí. I budete jísti chléb svůj do sytosti, a přebývati budete bezpečně v zemi své.
6 Nebo dám pokoj v zemi, i budete spáti, a nebude, kdo by vás předěsil; vypléním i zvěř zlou z země, a meč nebude procházeti země vaší.
7 Nýbrž honiti budete nepřátely své, a padnou před vámi od meče.
8 Pět vašich honiti jich bude sto, a sto vašich honiti bude deset tisíců, i padnou nepřátelé vaši před vámi od meče.
9 Nebo obrátím tvář svou k vám, a dám vám zrůst, a rozmnožím vás, a utvrdím smlouvu svou s vámi.
10 A jísti budete úrody několikaleté, a když nové přijdou, staré vyprázdníte.
11 Vzdělám příbytek svůj u prostřed vás, a duše má nebude vás nenáviděti.
12 A procházeti se budu mezi vámi, a budu Bohem vaším, a vy budete lidem mým.
13 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptských, abyste jim nesloužili, a polámal jsem závory jha vašeho, abyste chodili prosti.
14 Pakli nebudete mne poslouchati, a nebudete činiti všech přikázaní těchto,
15 A jestli ustanovení má zavržete, a soudy mé zoškliví-li sobě duše vaše, tak abyste nečinili všech přikázaní mých, a zrušili byste smlouvu mou:
16 Já také toto učiním vám: Uvedu na vás strach, souchotiny a zimnici pálčivou, což zkazí oči vaše, a bolestí naplní duši. Semeno své nadarmo síti budete, nebo nepřátelé vaši snědí je.
17 Postavím zůřivou tvář svou proti vám, tak že poraženi budete od nepřátel svých, a panovati budou nad vámi ti, kteříž vás nenávidí. Utíkati budete, ano vás žádný nehoní.
18 Jestliže ani tak poslouchati mne nebudete, tedy ještě sedmkrát více trestati vás budu pro hříchy vaše.
19 A potru vyvýšenost síly vaší, a učiním nebe nad vámi jako železo, a zemi vaši jako měď.
20 Nadarmo bude vynaložena síla vaše, nebo země vaše nevydá vám úrody své, a stromoví země nevydá ovoce svého.
21 Jestliže pak se mnou maní zacházeti budete, a nebudete mne chtíti poslouchati, tedy přidám na vás sedmkrát více ran vedlé hříchů vašich.
22 A pustím na vás zvěř polní, kteráž uvede na vás sirobu, a vyhubí hovada vaše a umenší vás; i zpustnou cesty vaše.
23 Pakli ani potom nenapravíte se, ale vždy se mnou maní zacházeti budete,
24 I já s vámi maní zacházeti budu, a bíti vás budu sedmkrát více pro hříchy vaše.
25 A uvedu na vás meč, kterýž vrchovatě pomstí zrušení smlouvy. I shrnete se do měst svých; tam pošli mor mezi vás, a dáni budete v ruce nepřátelům.
26 A když polámi vám hůl chleba, tedy deset žen péci bude chléb váš v peci jedné, a zase chléb váš odvažovati vám budou. Budete pak jísti, a nenasytíte se.
27 Pakli i s tím nebudete mne poslouchati, ale předce maní se mnou zacházeti budete:
28 I já také v hněvě maní s vámi zacházeti budu, a trestati vás budu i já sedmkrát více pro hříchy vaše.
29 A budete jísti těla synů svých, a těla dcer svých.
30 A zkazím výsosti vaše, a vypléním slunečné obrazy vaše, a skladu těla vaše na špalky ukydaných bohů vašich, a duše má bude vás nenáviděti.
31 Města vaše dám v zpuštění, a učiním, aby zpustly svatyně vaše, aniž více zachutnám oběti vůně příjemné vaší.
32 Já zpustím zemi, tak že ztrnou nad ní nepřátelé vaši, kteříž bydliti budou v ní.
33 Vás pak rozptýlím mezi národy, a učiním, aby s dobytým mečem vás honili. I bude země vaše vyhubena, a města vaše zpustnou.
34 A tehdy země užive sobot svých po všecky dny, v nichž pustá bude, vy pak budete v zemi nepřátel svých. Tehdáž, pravím, odpočine země, a užive sobot svých.
35 Po všecky dny, v nichž pustá bude, odpočívati bude; nebo neodpočívala v soboty vaše, když jste vy bydlili v ní.
36 Kteříž pak ještě pozůstanou z vás, uvedu strach na srdce jejich v krajinách nepřátel jejich, tak že zažene je chřest listu větrem chřestícího. I budou utíkati, rovně jako před mečem, a padnou, an jich žádný honiti nebude.
37 A budou padati jeden přes druhého jakožto od meče, ač jich žádný honiti nebude; aniž kdo z vás bude moci ostáti před nepřátely svými.
38 I zahynete mezi národy, a zžíře vás země nepřátel vašich.
39 Kteříž pak pozůstanou z vás, svadnouti budou pro nepravost svou v zemi nepřátel vašich, ano i pro nepravosti otců vašich s nimi usvadnou.
40 Ale jestliže budou vyznávati nepravost svou, a nepravost otců svých vedlé přestoupení svého, kterýmž přestoupili proti mně, a maní se mnou zacházeli,
41 I já také že jsem maní s nimi zacházel, a uvedl je do země nepřátel jejich; jestliže, pravím, tehdáž poníží se srdce jejich neobřezané, a schválí pokutu nepravosti své:
42 Tedy rozpomenu se na smlouvu svou s Jákobem, a na smlouvu svou s Izákem, i na smlouvu svou s Abrahamem rozpomenu se; také i na tu zemi pamětliv budu.
43 Mezi tím země jsuc jich zbavena, užive sobot svých, kdyžto zpuštěna bude pro ně. Tehdáž oni schválí pokutu nepravosti své proto, že všelijak soudy mými pohrdali, a ustanovení má zošklivila sobě duše jejich.
44 A však i tak, když by v zemi nepřátel svých byli, nezavrhl bych jich, a nezošklivil jich sobě, abych je měl do konce zkaziti, a zrušiti smlouvu svou s nimi; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich.
45 Ale rozpomenu se na ně pro smlouvu učiněnou s předky jejich, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské před očima pohanů, abych jim byl za Boha: Já Hospodin.
46 Ta jsou ustanovení a soudové, i zákonové, kteréž vydal Hospodin na hoře Sinai skrze Mojžíše, aby byli mezi ním a mezi syny Izraelskými.