1 Eu sou o homem que viu a aflição causada pela vara do seu furor.
2 Ele guiou-me e fez-me andar nas trevas e não na luz.
3 Certamente fez virar e revirar a sua mão contra mim o dia todo.
4 Gastou a minha carne e a minha pele, quebrou-me os ossos.
5 Levantou trincheiras contra mim e cercou-me de fel e de trabalho.
6 Fez-me habitar em lugares tenebrosos, como os que estão mortos para sempre.
7 Cercou-me de uma sebe, de sorte que eu não posso sair; agravou os meus grilhões.
8 Quando grito e clamo por socorro, ele exclui a minha oração.
9 Fechou os meus caminhos com pedras lavradas, fez tortas as minhas veredas.
10 Fez-me como urso de emboscada, como leão em esconderijos.
11 Desviou os meus caminhos, e fez-me em pedaços; tornou-me em desolação.
12 Armou o seu arco, e pôs-me como alvo à seta.
13 Meteu nos meus rins as flechas da sua aljava.
14 Estou feito um objeto de escárnio para todo o meu povo; e o assunto da sua canção o dia todo.
15 Encheu-me de amargura, fartou-me de absinto.
16 Quebrou-me os dentes com pedrinhas, cobriu-me de cinzas.
17 Alongaste da paz a minha alma; estou esquecido da prosperidade.
18 Eu disse: Já pereceu de Jeová a minha força e a minha espectação.
19 Lembra-te da minha aflição e do meu andar errante, do absinto e do fel.
20 A minha alma ainda os conserva na memória, e está abatida dentro de mim.
21 Torno a trazer isso a mente, portanto tenho esperança.
22 As misericórdias de Jeová são a causa de não sermos consumidos, porque não falham as suas misericórdias.
23 Novas são cada manhã; grande é a tua fidelidade.
24 A minha porção é Jeová, diz a minha alma; portanto esperarei nele.
25 Bom é Jeová para os que esperam por ele, para a alma que o busca.
26 Boa coisa é esperar e aguardar em silêncio a salvação de Jeová.
27 Bom é para o homem levar o jugo na sua mocidade.
28 Que se assente ele, sozinho, e fique calado, porque Jeová o pôs sobre ele.
29 Ponha a sua boca no pó, a ver se há esperança.
30 Dê a sua face ao que o fere; farte-se de opróbrio.
31 Pois o Senhor não rejeitará para sempre.
32 Embora entristeça, contudo terá compaixão segundo a multidão das suas misericórdias.
33 Porquanto não aflige nem oprime os filhos dos homens.
34 O esmagar debaixo dos pés todos os presos da terra,
35 O perverter o direito de um homem diante do Altíssimo,
36 O subverter ao homem no seu pleito, não são do agrado do Senhor.
37 Quem é o que diz uma coisa que se realiza, quando o Senhor o não mandar?
38 Acaso não é da boca do Altíssimo que saem o mal e o bem?
39 Por que se queixa o vivente? por que se queixa o varão do castigo dos seus pecados?
40 Esquadrinhemos e provemos os nossos caminhos e voltemos a Jeová.
41 Levantemos os nossos corações com as mãos a Deus que está nos céus.
42 Nós transgredimos e nos rebelamos; tu não nos perdoaste.
43 Cobriste-nos de ira e nos perseguiste; mataste-nos e não mostraste piedade.
44 Cobriste-nos de nuvens, para que a nossa oração não passe.
45 Puseste-nos como escória e refugo no meio dos povos.
46 Todos os nossos inimigos abriram contra nós a sua boca.
47 O pavor e a cova são vindos sobre nós, a assolação e a destruição.
48 Dos meus olhos correm rios de água por causa da destruição da filha do meu povo.
49 Os meus olhos derramam lágrimas e não cessam, sem haver intermissão,
50 Até que Jeová olhe e veja lá do céu.
51 Os meus olhos afligem a minha alma por causa de todos os filhos da minha cidade.
52 Como ave me caçaram os que, sem causa, são os meus inimigos.
53 Cortaram-me a vida na masmorra, e puseram sobre mim uma pedra.
54 Correram águas sobre a minha cabeça; eu disse: Estou cortado.
55 Da mais profunda masmorra invoquei o teu nome, Jeová.
56 Ouviste a minha voz; não escondas o teu ouvido ao meu suspiro, ao meu clamor.
57 Chegaste-nos no dia em que te invoquei; disseste: Não temas.
58 Pleiteaste, Senhor, as causas da minha alma; remiste a minha vida.
59 Viste, Jeová, o mal que sofri; julga tu a minha causa.
60 Viste toda a sua vingança e todos os seus desígnios contra mim.
61 Ouviste, Jeová, o seu opróbrio e todos os seus desígnios contra mim;
62 Os lábios dos que se levantam contra mim, e a sua meditação contra mim o dia todo.
63 Observa-os, ao sentarem-se e ao levantarem-se; eu sou a sua canção.
64 Tu, Jeová, lhes darás a recompensa segundo a obra das suas mãos.
65 Dar-lhes-ás dureza de coração, dar-lhes-ás a tua maldição.
66 Em ira os perseguirás, e os destruirás de debaixo dos céus de Jeová.
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.