1 Entrou Jesus outra vez numa sinagoga, onde se achava um homem que tinha uma das mãos ressequida.

2 Observam-no para ver se curaria o homem em dia de sábado, a fim de o acusarem.

3 Disse Jesus ao homem que tinha a mão ressequida: Levanta-te e vem para o meio de nós.

4 Então lhes perguntou: É lícito nos sábados fazer o bem ou o mal, salvar a vida ou tirá-la? Mas eles guardaram silêncio.

5 Olhando com indignação para aqueles que o rodeavam, contristado pela dureza dos seus corações, disse ao homem: Estende a mão. Ele a estendeu; e a mão lhe foi restabelecida.

6 Os fariseus, saindo dali, entraram logo em conselho com os herodianos contra ele, para ver um meio de lhe tirar a vida.

7 Jesus retirou-se com os seus discípulos para o lado do mar. Da Galiléia o seguiu uma grande multidão; também da Judéia,

8 de Jerusalém, da Iduméia, dalém do Jordão e das circunvizinhanças de Tiro e de Sidom, o povo, sabendo quantas coisas Jesus fazia, foi ter com ele em grande número.

9 Ele recomendou a seus discípulos que tivessem uma barquinha sempre ao seu dispor por causa da multidão, a fim de que não o apertasse;

10 porque curou a muitos, de modo que todos os que padeciam qualquer doença, se arrojavam a ele para o tocar.

11 Os espíritos imundos, quando o viam, prostravam-se diante dele e clamavam: Tu és o Filho de Deus.

12 Ele lhes advertiu com insistência que não o dessem a conhecer.

13 Depois subiu ao monte e chamou para junto de si os que ele mesmo quis, e eles vieram.

14 Então designou doze para estarem com ele, e para os enviar a pregar,

15 com autoridade de expelirem os demônios.

16 Eis os doze que designou: Simão, a quem deu o nome de Pedro;

17 Tiago e João, filhos de Zebedeu, aos quais deu o nome de Boanerges, que quer dizer, filhos do trovão;

18 André, Filipe, Bartolomeu, Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu, Tadeu, Simão o zelote

19 e Judas Iscariotes, que o traiu. Entrou numa casa;

20 e mais uma vez a multidão afluiu, de tal modo que nem sequer podiam comer.

21 Quando seus parentes souberam disto, saíram para o segurar; porque diziam: Ele está fora de si.

22 Os escribas que haviam descido de Jerusalém, afirmavam: Está possesso de Belzebu, e: É pelo chefe dos demônios que expele os demônios.

23 Chamando-os para junto de si, disse-lhes por parábolas: Como pode Satanás expelir a Satanás?

24 se um reino se levantar contra si mesmo, esse reino não pode subsistir;

25 se uma casa se levantar contra si mesma, essa casa não poderá permanecer.

26 Se Satanás se tem levantado contra si mesmo e está dividido, ele não pode subsistir, antes tem fim.

27 Pois ninguém pode entrar na casa do valente e roubar-lhe os bens, sem primeiro amarrá-lo; e então lhe saqueará a casa.

28 Em verdade vos digo: Que aos homens serão perdoados todos os pecados, e as blasfêmias que proferirem;

29 mas quem blasfemar contra o Espírito Santo, nunca mais terá perdão, pelo contrário é réu de um pecado eterno.

30 Pois diziam: Está possesso de um espírito imundo.

31 Chegaram sua mãe e seus irmãos; e ficando da parte de fora, mandaram chamá-lo.

32 Muita gente estava sentada ao redor dele, e disseram-lhe: Olha, tua mãe, teus irmãos e tuas irmãs estão lá fora e te procuram.

33 Ele perguntou: Quem é minha mãe e meus irmãos?

34 Olhando para os que estavam sentados em roda dele, disse: Eis minha mãe e meus irmãos!

35 Aquele que fizer a vontade de Deus, esse é meu irmão, irmã e mãe.

1 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.

2 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.

3 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Vstaň a pojď sem do prostředku.

4 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Ale oni mlčeli.

5 A pohleděv na ně vůkol hněvivě, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ruka jeho zdravá, jako i druhá.

6 A vyšedše farizeové, hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi, kterak by ho zahubili.

7 Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,

8 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.

9 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli, pro zástup, aby ho tak netiskli.

10 Nebo mnohé uzdravoval, takže naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli jaké neduhy.

11 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi Syn Boží.

12 A on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.

13 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

14 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, aby je poslal kázati,

15 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:

16 A nejprve Šimona, jemuž dal jméno Petr,

17 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)

18 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananejského,

19 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.

20 A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.

21 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.

22 Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

23 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

24 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.

25 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.

26 Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.

27 Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

28 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

29 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

30 Nebo pravili: Že ducha nečistého má.

31 Tedy přišla matka jeho a bratří, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

32 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.

33 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?

34 A obezřev učedlníky vůkol sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.

35 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, tenť jest bratr můj, i sestra, i matka má.