1 Digo, pois: Porventura rejeitou Deus ao seu povo? De modo nenhum; porque eu também sou israelita, da descendência de Abraão, da tribo de Benjamim.

2 Deus não rejeitou ao seu povo que ele antes conheceu. Não sabeis o que a Escritura diz de Elias, como ele insta com Deus contra Israel?

3 Senhor, mataram os teus profetas, derrubaram os teus altares, e eu fiquei só, e procuram tirar-me a vida.

4 Mas que lhe disse a resposta divina? Eu tenho reservado para mim sete mil homens, os quais não dobraram o joelho a Baal.

5 Do mesmo modo, pois, ainda no tempo presente, há um resto segundo a eleição da graça;

6 mas se é pela graça, já não é pelas obras, doutra maneira a graça já não é graça.

7 Pois que? O que Israel busca, isso não tem conseguido, mas a eleição o conseguiu; e os mais foram endurecidos,

8 como está escrito: Deu-lhes Deus um espírito de torpor, olhos para não verem e ouvidos para não ouvirem até o dia de hoje.

9 Davi disse: A sua mesa se lhes torne em laço, em armadilha, Em tropeço e em retribuição:

10 Os olhos se lhes escureçam para não verem, E tu encurva-lhes sempre as costas.

11 Digo, pois: Porventura tropeçaram para que caíssem? De modo nenhum; mas pela transgressão deles veio a salvação aos gentios, para incitá-los à emulação.

12 Ora se a sua transgressão é a riqueza do mundo, e o seu abatimento a riqueza dos gentios, quanto mais a sua plenitude.

13 Falo, porém, a vós que sois gentios. Visto, pois, que eu sou apóstolo dos gentios, glorifico o meu ministério,

14 para ver se de algum modo posso incitar à emulação os da minha raça, e salvar alguns deles.

15 Pois se a rejeição deles é a reconciliação do mundo, que será a sua admissão, senão a vida dentre os mortos?

16 Mas se as primícias são santas, também a massa o é; e se a raiz é santa, também os ramos o são.

17 Porém se alguns dos ramos foram quebrados, e tu, sendo zambujeiro, foste enxertado entre eles, e te tornaste participante com eles da raiz e da seiva da oliveira,

18 não te glories contra os ramos; porém se te gloriares, não és tu o que sustentas a raiz, mas a raiz a ti.

19 Dirás, pois: Alguns ramos foram quebrados, para que eu fosse enxertado.

20 Bem; pela sua incredulidade foram quebrados, mas tu pela tua fé estás firme.

21 Não te ensoberbeças, mas teme; porque se Deus não poupou os ramos naturais, não te poupará a ti.

22 Notai, pois, a bondade e a severidade de Deus: severidade para com aqueles que caíram, mas bondade de Deus para contigo, se permaneceres nessa bondade; doutra maneira também tu serás cortado.

23 Eles também, se não permanecerem na sua incredulidade, serão enxertados; pois Deus é poderoso para os enxertar de novo.

24 Se tu foste cortado do natural zambujeiro, e contra a natureza foste enxertado em boa oliveira, quanto mais não serão enxertados na sua própria oliveira aqueles que são ramos naturais?

25 Pois não quero, irmãos, que ignoreis este mistério, para que não sejais sábios em vós mesmos, que o endurecimento veio em parte a Israel, até que haja entrado a plenitude dos gentios;

26 assim todo o Israel será salvo, como está escrito: Virá de Sião o Libertador, Ele apartará de Jacó a impiedade.

27 Esta é a minha aliança com eles, Quando eu tirar os seus pecados.

28 Quanto ao Evangelho, eles são inimigos por vossa causa; mas quanto à eleição, são amados por causa de seus pais;

29 porque dos dons e da sua vocação Deus não se arrepende.

30 Assim como vós em outro tempo fostes desobedientes a Deus, mas agora haveis alcançado misericórdia pela desobediência deles;

31 assim também estes agora foram desobedientes, para que, pela vossa misericórdia, eles agora também alcancem misericórdia.

32 Pois Deus encerrou a todos na desobediência, para usar com todos de misericórdia.

33 Ó profundidade das riquezas, da sabedoria e da ciência de Deus! quão inescrutáveis são os seus juízos e quão impenetráveis os seus caminhos!

34 Pois quem conheceu a mente do Senhor? ou quem se fez o seu conselheiro?

35 ou quem lhe deu primeiro, para que lhe seja retribuído?

36 Pois dele, por ele e para ele são todas as coisas; a ele seja dada a glória para sempre. Amém.

1 Protož pravím: Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.

2 Nezavrhlť jest Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému řka:

3 Pane, proroky tvé zmordovali a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají.

4 Ale co jemu dí odpověd Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

5 Takť i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zůstali,

6 A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.

7 Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,

8 (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.

9 A David dí: Budiž jim stůl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.

10 Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.

11 A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení přiblížilo se pohanům, aby je tak Bůh k závidění přivedl.

12 A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?

13 Vámť zajisté pravím pohanům, jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování mé oslavuji,

14 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl ty, jenž jsou tělo mé, a k spasení přivésti aspoň některé z nich.

15 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak bude zase jich přijetí, než život z mrtvých?

16 Poněvadž prvotiny svaté jsou, takéť svaté jest i těsto; a jest-liť kořen svatý, tedy i ratolesti.

17 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.

18 Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.

19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,

20 Dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.

21 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.

22 A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.

23 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.

24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více pak ti, kteříž podle přirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.

25 Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.

26 A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.

27 A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.

28 A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.

29 Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.

30 Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,

31 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.

32 Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.

33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!

34 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?

35 Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?

36 Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.