1 In Iconium, they entered together into the synagogue of the Jews, and so spoke that a great multitude both of Jews and of Greeks believed. 2 But the disbelieving Jews stirred up and embittered the souls of the Gentiles against the brothers. 3 Therefore they stayed there a long time, speaking boldly in the Lord, who testified to the word of his grace, granting signs and wonders to be done by their hands. 4 But the multitude of the city was divided. Part sided with the Jews and part with the apostles. 5 When some of both the Gentiles and the Jews, with their rulers, made a violent attempt to mistreat and stone them, 6 they became aware of it and fled to the cities of Lycaonia, Lystra, Derbe, and the surrounding region. 7 There they preached the Good News.

8 At Lystra a certain man sat, impotent in his feet, a cripple from his mother’s womb, who never had walked. 9 He was listening to Paul speaking, who, fastening eyes on him and seeing that he had faith to be made whole, 10 said with a loud voice, "Stand upright on your feet!" He leaped up and walked. 11 When the multitude saw what Paul had done, they lifted up their voice, saying in the language of Lycaonia, "The gods have come down to us in the likeness of men!" 12 They called Barnabas "Jupiter", and Paul "Mercury", because he was the chief speaker. 13 The priest of Jupiter, whose temple was in front of their city, brought oxen and garlands to the gates, and would have made a sacrifice along with the multitudes.

14 But when the apostles, Barnabas and Paul, heard of it, they tore their clothes and sprang into the multitude, crying out, 15 "Men, why are you doing these things? We also are men of the same nature as you, and bring you good news, that you should turn from these vain things to the living God, who made the sky, the earth, the sea, and all that is in them; 16 who in the generations gone by allowed all the nations to walk in their own ways. 17 Yet he didn’t leave himself without witness, in that he did good and gave you rains from the sky and fruitful seasons, filling our hearts with food and gladness."

18 Even saying these things, they hardly stopped the multitudes from making a sacrifice to them. 19 But some Jews from Antioch and Iconium came there, and having persuaded the multitudes, they stoned Paul and dragged him out of the city, supposing that he was dead.

20 But as the disciples stood around him, he rose up, and entered into the city. On the next day he went out with Barnabas to Derbe.

21 When they had preached the Good News to that city and had made many disciples, they returned to Lystra, Iconium, and Antioch, 22 strengthening the souls of the disciples, exhorting them to continue in the faith, and that through many afflictions we must enter into God’s Kingdom. 23 When they had appointed elders for them in every assembly, and had prayed with fasting, they commended them to the Lord on whom they had believed.

24 They passed through Pisidia and came to Pamphylia. 25 When they had spoken the word in Perga, they went down to Attalia. 26 From there they sailed to Antioch, from where they had been committed to the grace of God for the work which they had fulfilled. 27 When they had arrived and had gathered the assembly together, they reported all the things that God had done with them, and that he had opened a door of faith to the nations. 28 They stayed there with the disciples for a long time.

1 I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství.

2 Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím.

3 I byli tu za dlouhý čas, směle a svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich.

4 I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, a jiní s apoštoly.

5 A když se obořili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými, aby je utiskli a kamenovali,

6 Oni srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,

7 A tu kázali evangelium.

8 Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil.

9 Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,

10 Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.

11 Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.

12 I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží.

13 Tedy kněz Jupitera, modly té, kteráž byla před městem jejich, přivedl býky a přinesl věnce před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.

14 To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,

15 A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.

16 Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,

17 Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.

18 A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.

19 A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé, kteřížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej před město, domnívajíce se, že umřel.

20 A když jej obstoupili učedlníci, vstal a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben.

21 A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,

22 Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce jich, aby trvali u víře, a pravíce, že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího.

23 A zřídivše jim, podle daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož jsou uvěřili.

24 A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie,

25 A mluvivše slovo Boží v Pergen, šli do města Attalie.

26 A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž jsou vykonali.

27 A když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali jim, kteraké věci Bůh skrze ně učinil a že otevřel pohanům dveře víry.

28 I byli tu za dlouhý čas s učedlníky.