1 Cast your bread on the waters;

for you shall find it after many days.

2 Give a portion to seven, yes, even to eight;

for you don’t know what evil will be on the earth.

3 If the clouds are full of rain, they empty themselves on the earth;

and if a tree falls toward the south, or toward the north,

in the place where the tree falls, there shall it be.

4 He who observes the wind won’t sow;

and he who regards the clouds won’t reap.

5 As you don’t know what is the way of the wind,

nor how the bones grow in the womb of her who is with child;

even so you don’t know the work of God who does all.

6 In the morning sow your seed,

and in the evening don’t withhold your hand;

for you don’t know which will prosper, whether this or that,

or whether they both will be equally good.

7 Truly the light is sweet,

and it is a pleasant thing for the eyes to see the sun.

8 Yes, if a man lives many years, let him rejoice in them all;

but let him remember the days of darkness, for they shall be many.

All that comes is vanity.

9 Rejoice, young man, in your youth,

and let your heart cheer you in the days of your youth,

and walk in the ways of your heart,

and in the sight of your eyes;

but know that for all these things God will bring you into judgment.

10 Therefore remove sorrow from your heart,

and put away evil from your flesh;

for youth and the dawn of life are vanity.

1 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.

2 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.

3 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.

4 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.

5 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.

6 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.

7 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;

8 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.

9 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.

10 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.