1 Then I returned and saw all the oppressions that are done under the sun: and behold, the tears of those who were oppressed, and they had no comforter; and on the side of their oppressors there was power; but they had no comforter. 2 Therefore I praised the dead who have been long dead more than the living who are yet alive. 3 Yes, better than them both is him who has not yet been, who has not seen the evil work that is done under the sun. 4 Then I saw all the labor and achievement that is the envy of a man’s neighbor. This also is vanity and a striving after wind.

5 The fool folds his hands together and ruins himself. 6 Better is a handful, with quietness, than two handfuls with labor and chasing after wind.

7 Then I returned and saw vanity under the sun. 8 There is one who is alone, and he has neither son nor brother. There is no end to all of his labor, neither are his eyes satisfied with wealth. "For whom then do I labor and deprive my soul of enjoyment?" This also is vanity. Yes, it is a miserable business.

9 Two are better than one, because they have a good reward for their labor. 10 For if they fall, the one will lift up his fellow; but woe to him who is alone when he falls, and doesn’t have another to lift him up. 11 Again, if two lie together, then they have warmth; but how can one keep warm alone? 12 If a man prevails against one who is alone, two shall withstand him; and a threefold cord is not quickly broken.

13 Better is a poor and wise youth than an old and foolish king who doesn’t know how to receive admonition any more. 14 For out of prison he came out to be king; yes, even in his kingdom he was born poor. 15 I saw all the living who walk under the sun, that they were with the youth, the other, who succeeded him. 16 There was no end of all the people, even of all them over whom he was—yet those who come after shall not rejoice in him. Surely this also is vanity and a chasing after wind.

1 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

2 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.

3 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.

4 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

5 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

6 Lepší jest plná hrst s odpočinutím,nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

7 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

8 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

9 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

10 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

11 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

12 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

13 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,

14 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.

15 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.

16 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.