1 I am the man who has seen affliction
by the rod of his wrath.
2 He has led me and caused me to walk in darkness,
and not in light.
3 Surely he turns his hand against me
again and again all day long.
4 He has made my flesh and my skin old.
He has broken my bones.
5 He has built against me,
and surrounded me with bitterness and hardship.
6 He has made me dwell in dark places,
as those who have been long dead.
7 He has walled me about, so that I can’t go out.
He has made my chain heavy.
8 Yes, when I cry, and call for help,
he shuts out my prayer.
9 He has walled up my ways with cut stone.
He has made my paths crooked.
10 He is to me as a bear lying in wait,
as a lion in hiding.
11 He has turned away my path,
and pulled me in pieces.
He has made me desolate.
12 He has bent his bow,
and set me as a mark for the arrow.
13 He has caused the shafts of his quiver to enter into my kidneys.
14 I have become a derision to all my people,
and their song all day long.
15 He has filled me with bitterness.
He has stuffed me with wormwood.
16 He has also broken my teeth with gravel.
He has covered me with ashes.
17 You have removed my soul far away from peace.
I forgot prosperity.
18 I said, "My strength has perished,
along with my expectation from Yahweh."
19 Remember my affliction and my misery,
the wormwood and the bitterness.
20 My soul still remembers them,
and is bowed down within me.
21 This I recall to my mind;
therefore I have hope.
22 It is because of Yahweh’s loving kindnesses that we are not consumed,
because his mercies don’t fail.
23 They are new every morning.
Great is your faithfulness.
24 "Yahweh is my portion," says my soul.
"Therefore I will hope in him."
25 Yahweh is good to those who wait for him,
to the soul who seeks him.
26 It is good that a man should hope
and quietly wait for the salvation of Yahweh.
27 It is good for a man that he bear the yoke in his youth.
28 Let him sit alone and keep silence,
because he has laid it on him.
29 Let him put his mouth in the dust,
if it is so that there may be hope.
30 Let him give his cheek to him who strikes him.
Let him be filled full of reproach.
31 For the Lord will not cast off forever.
32 For though he causes grief,
yet he will have compassion according to the multitude of his loving kindnesses.
33 For he does not afflict willingly,
nor grieve the children of men.
34 To crush under foot all the prisoners of the earth,
35 to turn away the right of a man before the face of the Most High,
36 to subvert a man in his cause, the Lord doesn’t approve.
37 Who is he who says, and it comes to pass,
when the Lord doesn’t command it?
38 Doesn’t evil and good come out of the mouth of the Most High?
39 Why should a living man complain,
a man for the punishment of his sins?
40 Let us search and try our ways,
and turn again to Yahweh.
41 Let’s lift up our heart with our hands to God in the heavens.
42 "We have transgressed and have rebelled.
You have not pardoned.
43 "You have covered us with anger and pursued us.
You have killed.
You have not pitied.
44 You have covered yourself with a cloud,
so that no prayer can pass through.
45 You have made us an off-scouring and refuse
in the middle of the peoples.
46 "All our enemies have opened their mouth wide against us.
47 Terror and the pit have come on us,
devastation and destruction."
48 My eye runs down with streams of water,
for the destruction of the daughter of my people.
49 My eye pours down
and doesn’t cease,
without any intermission,
50 until Yahweh looks down,
and sees from heaven.
51 My eye affects my soul,
because of all the daughters of my city.
52 They have chased me relentlessly like a bird,
those who are my enemies without cause.
53 They have cut off my life in the dungeon,
and have cast a stone on me.
54 Waters flowed over my head.
I said, "I am cut off."
55 I called on your name, Yahweh,
out of the lowest dungeon.
56 You heard my voice:
"Don’t hide your ear from my sighing,
and my cry."
57 You came near in the day that I called on you.
You said, "Don’t be afraid."
58 Lord, you have pleaded the causes of my soul.
You have redeemed my life.
59 Yahweh, you have seen my wrong.
Judge my cause.
60 You have seen all their vengeance
and all their plans against me.
61 You have heard their reproach, Yahweh,
and all their plans against me,
62 the lips of those that rose up against me,
and their plots against me all day long.
63 You see their sitting down and their rising up.
I am their song.
64 You will pay them back, Yahweh,
according to the work of their hands.
65 You will give them hardness of heart,
your curse to them.
66 You will pursue them in anger,
and destroy them from under the heavens of Yahweh.
1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.