1 How the gold has become dim!
The most pure gold has changed!
The stones of the sanctuary are poured out
at the head of every street.
2 The precious sons of Zion,
comparable to fine gold,
how they are esteemed as earthen pitchers,
the work of the hands of the potter!
3 Even the jackals offer their breast.
They nurse their young ones.
But the daughter of my people has become cruel,
like the ostriches in the wilderness.
4 The tongue of the nursing child clings to the roof of his mouth for thirst.
The young children ask bread,
and no one breaks it for them.
5 Those who ate delicacies are desolate in the streets.
Those who were brought up in purple embrace dunghills.
6 For the iniquity of the daughter of my people is greater than the sin of Sodom,
which was overthrown as in a moment.
No hands were laid on her.
7 Her nobles were purer than snow.
They were whiter than milk.
They were more ruddy in body than rubies.
Their polishing was like sapphire.
8 Their appearance is blacker than a coal.
They are not known in the streets.
Their skin clings to their bones.
It is withered.
It has become like wood.
9 Those who are killed with the sword are better than those who are killed with hunger;
For these pine away, stricken through,
for lack of the fruits of the field.
10 The hands of the pitiful women have boiled their own children.
They were their food in the destruction of the daughter of my people.
11 Yahweh has accomplished his wrath.
He has poured out his fierce anger.
He has kindled a fire in Zion,
which has devoured its foundations.
12 The kings of the earth didn’t believe,
neither did all the inhabitants of the world,
that the adversary and the enemy would enter into the gates of Jerusalem.
13 It is because of the sins of her prophets
and the iniquities of her priests,
that have shed the blood of the just in the middle of her.
14 They wander as blind men in the streets.
They are polluted with blood,
So that men can’t touch their garments.
15 "Go away!" they cried to them.
"Unclean! Go away! Go away! Don’t touch!
When they fled away and wandered, men said among the nations,
"They can’t live here any more."
16 Yahweh’s anger has scattered them.
He will not pay attention to them any more.
They didn’t respect the persons of the priests.
They didn’t favor the elders.
17 Our eyes still fail,
looking in vain for our help.
In our watching we have watched for a nation that could not save.
18 They hunt our steps,
so that we can’t go in our streets.
Our end is near.
Our days are fulfilled,
for our end has come.
19 Our pursuers were swifter than the eagles of the sky.
They chased us on the mountains.
They set an ambush for us in the wilderness.
20 The breath of our nostrils,
the anointed of Yahweh,
was taken in their pits;
of whom we said,
under his shadow we will live among the nations.
21 Rejoice and be glad, daughter of Edom,
who dwells in the land of Uz.
The cup will pass through to you also.
You will be drunken,
and will make yourself naked.
22 The punishment of your iniquity is accomplished, daughter of Zion.
He will no more carry you away into captivity.
He will visit your iniquity, daughter of Edom.
He will uncover your sins.
1 Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích.
2 Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře!
3 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.
4 Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim.
5 Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji.
6 Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány.
7 Čistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli.
8 Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.
9 Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních.
10 Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.
11 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho.
12 Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských,
13 Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých.
14 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými.
15 Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení.
16 Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní.
17 A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.
18 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše.
19 Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali.
20 Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy.
21 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se.
22 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.