1 Então respondeu Zofar, o naamatita, e disse:2 Porventura não se dará resposta à multidão de palavras? E o homem falador será justificado?3 Às tuas mentiras se hão de calar os homens? E zombarás tu sem que ninguém te envergonhe?4 Pois dizes: A minha doutrina é pura, e limpo sou aos teus olhos.5 Mas na verdade, quem dera que Deus falasse e abrisse os seus lábios contra ti!6 E te fizesse saber os segredos da sabedoria, que é multíplice em eficácia; sabe, pois, que Deus exige de ti menos do que merece a tua iniquidade.7 Porventura alcançarás os caminhos de Deus, ou chegarás à perfeição do Todo-Poderoso?8 Como as alturas dos céus é a sua sabedoria; que poderás tu fazer? É mais profunda do que o inferno, que poderás tu saber?9 Mais comprida é a sua medida do que a terra, e mais larga do que o mar.10 Se ele passar, aprisionar, ou chamar a juízo, quem o impedirá?11 Porque ele conhece aos homens vãos, e vê o vício; e não o terá em consideração?12 Mas o homem vão é falto de entendimento; sim, o homem nasce como a cria do jumento montês.13 Se tu preparares o teu coração, e estenderes as tuas mãos para ele;14 Se há iniquidade na tua mão, lança-a para longe de ti e não deixes habitar a injustiça nas tuas tendas.15 Porque então o teu rosto levantarás sem mácula; e estarás firme, e não temerás.16 Porque te esquecerás do cansaço, e lembrar-te-ás dele como das águas que já passaram.17 E a tua vida mais clara se levantará do que o meio-dia; ainda que haja trevas, será como a manhã.18 E terás confiança, porque haverá esperança; olharás em volta e repousarás seguro.19 E deitar-te-ás, e ninguém te espantará; muitos suplicarão o teu favor.20 Porém os olhos dos ímpios desfalecerão, e perecerá o seu refúgio; e a sua esperança será o expirar da alma.

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.