Habacuque 2

1 Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání. 2 I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář, 3 Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati. 4 Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude. 5 Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi. 6 Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem? 7 Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení. 8 Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. 9 Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství. 10 Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému. 11 Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho. 12 Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí. 13 Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí. 14 Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře. 15 Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu. 16 Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou. 17 Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. 18 Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé? 19 Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha. 20 Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.

Te Whakautu a Ihowā ki a Hapakuku

1 Ka tū ahau ki tāku mahi tiaki,

ka whakanoho i ahau ki te taumaihi.

Ka tūtei atu, ka titiro atu, ko te aha e kīia mai e ia ki ahau,

ā, ko te aha e whakahokia e ahau ina rīria tāku.

2 Nā, ka utua mai tāku e Ihowā, i kī mai ia:

"Tuhituhia te kite;

kia mārama rawa ki ngā papa,

kia tere ai te kaikōrero.

3 Mō tōna wā anō hoki i whakaritea ai te kite,

ā, e whawhai ana ia ki te mutunga, ā, e kore e teka.

Ahakoa roa ia, tatari atu ki a ia;

nō te mea he pono rawa ka puta mai;

e kore e whakaroa.

4 "Nanā, kei te whakakake tōna ngākau,

kāhore e tika i roto i a ia;

mā tōna whakapono ia ka ora ai te tangata tika.

5 Āe rā hoki, he mea nanakia te wāina,

he tangata whakakake, kāhore e āta noho i te kāinga.

Ko tōna hiahia whakanuia ake e ia ānō ko te rēinga,

kei te mate tōna rite, e kore anō e ngata.

E tāwhiua ana hoki e ia ngā iwi katoa ki a ia,

e taupuatia ana ngā tāngata katoa ki a ia."

Ngā Auraki o te Hunga Kino

6 "E kore ianei e whakahuatia e ēnei katoa he kupu whakatauki mōna, he whakapeka taunu anō mōna, ā, ka mea,

‘Auē te mate mō te tangata e āmi ana i te mea ehara nei i a ia!

He pēhea rā te roa mō te tangata anō e haupū ake ana

i te taunaha ki runga ki a ia?’

7 E kore ianei e maranga ohorere ake ngā kaingau mōu?

E kore ianei e ara ngā kaiwhakatoi i a koe,

ā, ka waiho koe hei taonga pārau mā rātou?

8 Nō te mea he maha ngā iwi i pāhuatia e koe,

nā, ka pāhuatia koe e ngā toenga katoa o ngā iwi –

he mea hoki mō te toto o ngā tāngata, mō te mahi nanakia ki te whenua,

ki te pā, ā, ki ngā tāngata katoa anō i reira.

9 "Auē te mate mō te tangata,

he kino nei te apo i apo taonga ai ia mō tōna whare,

he mea kia tiketike ake ai tōna kōhanga,

kia ora ai ia i te kaha o te kino!"

10 Kua takoto i a koe he whakamā mō tōu whare

i tāu hātepenga atu i ngā iwi maha;

kua hara anō ki tōu wairua ake.

11 Ka karanga hoki te kōhatu i roto i te pakitara,

ka whakahoki kupu anō te kurupae i roto i ngā rākau.

12 "Auē te mate mō te tangata e hanga ana i te pā ki te toto,

e whakaū ana hoki i te pā ki te hē!"

13 He teka ianei nā Ihowā o ngā mano

i māuiui ai ngā tāngata i roto i te ahi,

i ruha ai ngā iwi i te kāhore noa iho?

14 Ka kapi hoki te whenua

i te mātauranga ki te korōria o Ihowā,

ānō ko ngā wai e taupoki ana i te moana.

15 "Auē te mate mō te tangata e mea ana i tōna hoa kia inu,

e āpiti atu ana i te mea nanakia ki tērā, e whakahaurangi ana hoki i a ia,

kia titiro ai koe ki a rātou e takoto tahanga ana!"

16 E kī ana koe i te whakamā, kāhore i te korōria.

E inu hoki koe, kia waiho ai koe, ānō he mea kokotikore.

Ka anga mai ki a koe te kapu a tō Ihowā ringa matau,

ā, he whakamā whakarihariha ka tau ki runga ki tōu korōria.

17 Ko te mahi nanakia hoki ki Repanōna hei taupoki mōu,

me te whakangaromanga o ngā kararehe i wehingia rā e rātou –

mō te toto hoki o ngā tāngata,

mō te mahi nanakia ki te whenua,

ki te pā, ki ngā tāngata anō o reira.

18 "He aha te pai o te whakapakoko

i whaoa ai e tōna kaihanga –

o te whakapakoko whakarewa anō, o te kaiwhakaako ki te teka?

I whakawhirinaki ai tōna kaihanga ki tāna mahi,

ka mahi i ngā whakapakoko wahangū.

19 Auē te mate mō te tangata e mea ana ki te rākau, ‘Maranga!’

Ki te kōhatu reokore, ‘E ara!’

Mā tēnei koia e whakaako?

Nanā, kua oti te kōura, te hiriwa, te whakapiri ki a ia,

ā, kāhore rawa he wairua i roto.

20 Kei tōna temepara tapu ia a Ihowā.

Whakarongoa, e te whenua katoa, i tōna aroaro!"