2 Coríntios 12

1 Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k vypravování o viděních a zjeveních Páně. 2 Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví,) kterýž byl vtržen až do třetího nebe. 3 A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví), 4 Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti. 5 Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, než toliko nemocmi svými. 6 Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne. 7 A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, totiž anděl satan, aby mne poličkoval, abych se nad míru nepovyšoval. 8 Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. 9 Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. 10 Protož libost mám v nemocech svých, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tedy silen jsem. 11 Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Neb já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl velikých apoštolů, ačkoli nic nejsem. 12 Znamení zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích a v zázracích, a v mocech. 13 Neb co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já vás neobtěžoval? Odpusťtež mi to bezpráví. 14 Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť vás obtěžovati. Nebo nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Neboť nemají synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům. 15 Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován. 16 Ale nechťž jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal. 17 Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás? 18 Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlépějemi? 19 A zase domníváte-li se, že my se vymlouváme před vámi? Před obličejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání. 20 Neboť se bojím, abych snad přijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebyli mezi vámi svárové, závistí, hněvové, vády, utrhání, reptání, nadýmání, různice, 21 Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž jsou prve hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

Ngā Putanga me ngā Whakakitenga a te Ariki ki a Pāora

1 Ehara hoki i te pai kia whakamanamana ahau; heoi, me neke atu ahau ki ngā putanga, ki ngā whakakitenga mai a te Ariki. 2 E mātau ana ahau ki tētahi tangata i roto i a te Karaiti, ka tekau mā whā ēnei tau, i roto rānei i te tinana, kāhore ahau e mātau; i waho rānei o te tinana, kāhore ahau e mātau; ko te Atua te mātau ana; kāhakina atu ana taua tangata ki te tuatoru rā anō o ngā rangi. 3 Heoi, mātau tonu ahau ki taua tangata, i roto rānei i te tinana, i waho rānei o te tinana, kāhore ahau e mātau; ko te Atua te mātau ana; 4 kāhakina atu ana ia ki Pararaiha, ā, rongo ana i ngā mea e kore e taea te kōrero, e kore anō e tika kia kōrerotia e te tangata. 5 Ka whakamanamana ahau ki taua tangata; otiia, e kore ahau e whakamanamana ki ahau ake, engari ki ōku ngoikoretanga. 6 Ki te hiahia hoki ahau kia whakamanamana, e kore ahau e wairangi; ka kōrero tonu ahau i te mea pono. Heoi, ka waiho e ahau, kei nui atu tā tētahi e whakaaro ai ki ahau i tāna e kite nei i ahau, i tāna rānei e rongo ai ki ahau.

7 Nā, i te tino nui rawa o ngā whakakitenga mai, he mea kei kake rawa ake ahau, kua hōmai ki ahau he koikoi i te kikokiko, he anahera nā Hātana hei kuru i ahau, kia kaua ai ahau e kake rawa. 8 E toru āku īnoinga ki te Atua mō tēnei mea kia neke atu i ahau. 9 Ā, kua mea mai ia ki ahau, "E ranea ana tōku atawhai hei mea mōu; mana tonu hoki tōku kaha i runga i te ngoikore." Nā, pai rawa atu ki ahau te whakamanamana ki ōku ngoikore, kia ai ai te kaha o te Karaiti hei taupoki mōku. 10 Mō reira āhuareka tonu ahau ki ngā ngoikoretanga, ki ngā tūkinotanga, ki ngā aituā, ki ngā whakatoinga, ki ngā rarunga, mō te Karaiti; i ahau hoki e ngoikore ana ko reira ahau kaha ai.

Te Māharahara o Pāora ki te Hunga Koriniti

11 Nā, kua wairangi ahau! He kaha nō tā koutou ki ahau. I tika kē hoki mā koutou ahau e whakapai; kāhore hoki ahau i hoki iho i ngā tino āpōtoro i te aha, i te aha, ahakoa rā he kāhore noa iho ahau nei. 12 He pono i mahia i roto i a koutou ngā tohu o te āpōtoro, pau rawa anō hoki te manawanui, i runga i ngā tohu, i ngā mea whakamīharo, i ngā merekara. 13 He aha koia te mea i iti iho ai koutou i ērā atu hāhi, ko tēnei anake pea, ko tōku korenga e taimaha ki a koutou? Whakarērea noatia iho tēnei hē ōku.

14 Nā, ko te tuatoru tēnei o ngā wā ka takatū nei ahau ki te haere atu ki a koutou. E kore anō koutou e pēhia e ahau ki tētahi mea māku; ehara hoki i te mea ko tā koutou tāku e rapu nei, engari ko koutou. Nā, ehara mā ngā tamariki te whakapūranga taonga mā ngā mātua, engari mā ngā mātua mā ngā tamariki. 15 Nā, ka tino pai ahau ki te whakapau i āku, kia whakapaua hoki ahau i te meatanga mō ō koutou wairua. Mehemea i hira ake tōku, aroha ki a koutou, e hoki iho rānei te aroha mōku?

16 Heoi rā, kīhai ahau i whakataimaha i a koutou; engari i tōku korokē, hopukina ana koutou e ahau ki te tinihanga. 17 I meinga rānei e ahau tētahi o te hunga i tonoa atu e ahau ki a koutou hei whakapati i ā koutou taonga mōku? 18 I whakahaua atu e ahau a Taituha, i tonoa atu hoki tētahi teina hei hoa mōna. I whakapati rānei a Taituha i ā koutou taonga mōna? He teka ianei i runga i te wairua kotahi tā māua haere? He teka rānei i haere tahi māua ko aua tapuwae rā anō?

19 Tēnei koutou te mahara nei i ēnei wā katoa he whakatikatika mō mātou tā mātou ki a koutou. I te aroaro o te Atua e kōrero ana mātou i roto i a te Karaiti. Otiia, ko ēnei mea katoa, e ōku hoa aroha, hei pai mō koutou, hei hanga mō te whare. 20 E wehi ana hoki ahau, kei rokohanga atu koutou e ahau, ina tae atu, kāhore e rite ki tāku e pai nei, kei kitea hoki ahau e koutou, kāhore e rite ki tā koutou e pai ai. Kei rokohanga atu he whawhai, he hae, he riri, he totohe, he ngautuarā, he kōmuhumuhu, he whakaputa, he tutū; 21 kei whakaititia ahau e tōku Atua i ō koutou aroaro, ina tae atu anō ahau, ā, kei tokomaha hoki e tangihia e ahau o te hunga i hara i mua, ā, kāhore anō i rīpenetā mō te poke, mō te moepuku, mō te hiahia taikaha, i mahia nei e rātou.