2 Coríntios 5

1 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. 2 Pročež i v tomto stánku vzdycháme, v příbytek náš, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce, 3 Jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme. 4 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života. 5 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž i dal nám závdavek Ducha svého. 6 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána, 7 (Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze vidění tváři Páně,) 8 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu. 9 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti. 10 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý odplatu za to, což skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buďto v dobrém, nebo ve zlém. 11 Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme. 12 Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci. 13 Nebo buďto že nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; buď že jsme rozumní, vám rozumní jsme. 14 Láska zajisté Kristova víže nás, 15 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal. 16 A tak my již od toho času žádného neznáme podle těla. A ačkoli jsme poznali Krista podle těla, ale nyní již více neznáme. 17 Protož jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. 18 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto. 19 Nebo Bůh byl v Kristu, smířuje svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. 20 Protož my na místo Krista poselství dějeme; a jako by Bůh skrze nás žádal vás, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. 21 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.

1 E mātau ana hoki tātou, ki te wāhia tō tātou whare wharau, te mea whenua nei, he whare anō tō tātou, he mea hanga nā te Atua, ehara i te whare hanga e te ringa, he mea mau tonu, i ngā rangi. 2 He pono hoki i tēnei e auē ana tātou, e hiahia ana ki tō tātou whare o te rangi hei kākahu mō tātou. 3 Mehemea ia ki te whai kākahu tātou, e kore e rokohanga mai e noho tahanga ana. 4 Kei te auē hoki tātou, te hunga i tēnei whare wharau, i te taimaha; ehara i te mea e hiahia ana kia unuhia ō tātou nei, engari, kia kākahuria iho kia horomia ai te mea matemate e te ora. 5 Nā, ko te kaihanga i a tātou mō taua mea nei anō, ko te Atua, nāna nei hoki i hōmai ki a tātou te wāhi tuatahi, arā te Wairua.

6 Nō reira i te mea e māia tonu ana tātou, e mātau ana hoki, i a tātou e noho nei i te tinana, he mea motu kē mai i te Ariki tā tātou noho. 7 Ko tā tātou haere hoki kei runga i te whakapono, kāhore i runga i te titiro. 8 E mea ana ahau, e māia ana anō tātou, ko tā tātou hoki e tino pai ai, kia noho motu kē i te tinana, kia noho ai i te Ariki. 9 Koia hoki tātou ka whai nei, ahakoa i konei e noho ana, ahakoa e noho kē ana, kia āhuarekaina mai tātou e ia. 10 Kua takoto hoki te tikanga kia kitea tātou katoa ki mua i te nohoanga whakawā o te Karaiti; kia riro mai ai i tēnei, i tēnei, ngā mea i mahia i te tinana, kia rite hoki ki tāna i mahi ai, ahakoa pai, ahakoa kino.

Te Hoahoatanga ki te Atua i roto i a te Karaiti

11 Nā, ka mātau nei mātou ki te wehi o te Atua, ka kukume mātou i ngā tāngata, otirā, e kitea ana anō mātou e te Atua; ā, e ū ana tōku whakaaro, kua kitea anō mātou e ō koutou hinengaro. 12 Ehara i te mea e whakapai ana anō mātou i a mātou ki a koutou, engari e kōrero ana hei hoatu i te take ki a koutou e whakamanamana ai koutou ki a mātou, kia ai ai he mea hei whakautu mā koutou ki te hunga e whakamanamana ana ki tō te kanohi, kāhore ki tō te ngākau. 13 Ahakoa hoki pōrangi mātou, hei mea ia mō te Atua; ahakoa rānei tika ō mātou mahara, hei mea mō koutou. 14 E akiakina ana hoki mātou e te aroha o te Karaiti; i a mātou e whakaaro ana i tēnei, kotahi i mate mō te katoa, nō reira, he hunga mate te katoa. 15 I mate hoki ia mō te katoa, kia kaua ai te hunga e ora ana e ora mō rātou anō ā muri ake nei, engari mō tēnei i mate nei mō rātou, ā, i ara ake anō.

16 Nō reira, ā mua ake nei e kore mātou e mātau ki te tangata, arā, ki tōna kikokiko; āe rā, ahakoa mātau mātou ki a te Karaiti, arā ki tōna kikokiko, otiia e kore mātou e mātau pēnā ki a ia ā mua ake nei. 17 Nā, ki te mea kei roto i a te Karaiti tētahi, he mahinga hou ia; kua pahemo ngā mea tawhito, nā, kua hou ngā mea katoa. 18 Ko te pūtake ia o ngā mea katoa ko te Atua, i hohou nei i tā tātou rongo ki a ia i runga i a te Karaiti, ā, hōmai ana e ia ki a mātou te minitatanga o te houhanga rongo. 19 Arā, i roto te Atua i a te Karaiti e hohou ana i tā te ao rongo ki a ia, kore ake e whakairia ki a rātou ō rātou hē; ā, kua tukua mai ki a mātou te kupu mō te houhanga rongo.

20 Nā, he karere mātou nā te Karaiti, me te mea anō ko te Atua tēnei kei roto i a mātou e karanga ana; ko mātou hei whakakapi mō te Karaiti ki te tohe atu ki a koutou, kia houhia tā koutou rongo ki te Atua. 21 Ko ia, kīhai nei i mātau ki te hara, meinga ana hei hara mō tātou, kia meinga ai tātou ko te tika o te Atua i roto i a ia.