Eclesiastes 5

1 Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů; nebo oni neznají toho, že zle činí. 2 Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh jest na nebi, a ty na zemi; protož nechť jsou slova tvá nemnohá. 3 Nebo jakož přichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov. 4 Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň. 5 Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil. 6 Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých? 7 Nebo kdež jest mnoho snů, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj. 8 Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi. 9 Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží. 10 Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost. 11 Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj. 12 Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti. 13 Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému. 14 Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své ničeho. 15 Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou. 16 A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr? 17 K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením, nemocí a hněvem? 18 Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho; 19 A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svůj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží. 20 Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Bůh jemu přeje veselí srdce jeho.

Te Wehi, te Māhaki, te Manawa

1 Tiakina tōu waewae ina haere koe ki te whare o te Atua; he pai kē te whakatata ki te whakarongo i te hoatu i te patunga tapu a ngā wairangi; kāhore hoki rātou e mōhio he mahi kino tā rātou.

2 Kei pōrahurahu tōu māngai,

kei hohoro hoki te puaki o tētahi kupu

a tōu ngākau i te aroaro o te Atua;

nō te mea kei te rangi te Atua,

ā, ko koe kei runga i te whenua;

mō reira kia torutoru āu kupu.

3 Ka puta mai hoki te rekanga kanohi ina nui te raruraru;

me te reo o te wairangi ki te maha o ngā kupu.

4 Ki te kīia taurangitia e koe tētahi mea mā te Atua, kei whakaroa koe ki te whakamana. E kore hoki ia e pai ki ngā wairangi; whakamanā e koe tāu i kī taurangi ai. 5 He pai kē ki te kore āu kī taurangi, i te puta i a koe o te kupu taurangi, ā, kāhore i whakamana e koe. 6 Kei tukua e koe tōu māngai kia mea hara mō ōu kikokiko; kaua hoki e kī ki te aroaro o te anahera, "He pōhēhē." Kia riri te Atua ki tōu reo hei aha, ā, hē iho i a ia te mahi a ōu ringa?

7 Nā konei tēnei mea, nā te maha o ngā rekanga kanohi, o ngā horihori, o ngā kōrero maha; ko koe ia kia wehi i te Atua.

8 Ki te kite koe i te rawakore e tūkinotia ana, ā, e kāhakina kētia ana te whakawā rāua ko te tika i te kāwanatanga, kaua e mīharo ki taua mea; nō te mea e maharatia ana e tētahi, he tiketike ake nei i te mea tiketike; tēnei anō hoki tētahi e tiketike ake ana i a rātou. 9 Mā te katoa anō hoki ngā hua o te whenua; ā, ko te kīngi hoki, nā, e mahia ana e te māra he mea māna.

10 Ko te tangata e aroha ana ki te hiriwa e kore e mākona i te hiriwa;

ā, e kore hoki te tangata e whai ana ki ngā mea maha, ki ngā hua.

He horihori anō tēnei.

11 Ki te maha ngā rawa,

ka tokomaha anō ngā tāngata hei kai;

he aha hoki te pai ki te tangata nāna aua mea?

Ko te mātakitaki kau atu a ōna kanohi.

12 Ka reka tonu te moe a te tangata mahi,

ahakoa iti tāna kai, nui rānei;

ko te tangata taonga ia,

e kore e tukua e āna mea maha kia moe.

13 Tērā tētahi he ngau kino i kitea e ahau i raro i te rā,

arā, he taonga e puritia ana e te tangata nāna, hei whakamamae anō i a ia;

14 ā, ka pau aua taonga i te raruraru kino.

Nā, ka whānau he tama māna,

kāhore he mea i tōna ringa.

15 Ka rite ki tōna haerenga mai i te kōpū o tōna whaea,

ka hoki tahanga atu anō ia,

ka pērā i tōna haerenga mai,

e kore anō e riro i a ia tētahi wāhi mō tāna mahi hei maunga atu mā tōna ringa.

16 Ā, he hē ngau kino anō hoki tēnei:

arā ko tōna haerenga atu ka rite i ngā mea katoa ki tōna haerenga mai;

he aha oti te pai ki a ia?

Ko tāna i mahi ai mā te hau.

17 Ā, i ōna rā katoa ka kai ia i roto i te pōuri,

ka pororaru tōna ngākau ka pāngia e te mate, ka pukuriri.

18 Nanā, ko tāku i kite ai, he mea pai, he mea ātaahua, kia kai te tangata, kia inu, kia kite hoki i te pai o tōna māuiui katoa i māuiui ai ia i raro i te rā i ngā rā katoa e ora ai ia, e hōmai nei e te Atua ki a ia; nāna hoki tēnā wāhi. 19 Ko ngā tāngata katoa hoki i hōmai ai e te Atua he taonga, he rawa, i tukua mai ai ki a rātou te tikanga mō te kai i tētahi wāhi o aua mea, mō te tango i te wāhi mā rātou, ā, kia koa rātou i tō rātou māuiui – he mea hōmai tēnei nā te Atua. 20 E kore hoki e nui tōna mahara ki ngā rā i ora ai ia; nō te mea he koa mō tōna ngākau tā te Atua i whakahoki ai ki a ia.