Eclesiastes 7

1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. 2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. 4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. 5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. 6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. 9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. 10 Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? 14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. 15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. 20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. 21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. 23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? 25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 28 Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. 30 Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?

He Matekiri Whakaaro o te Oranga

1 Ko te ingoa pai, pai atu i te hinu utu nui;

ko te rā o te matenga, pai atu i te rā o tō te tangata whānautanga.

2 Ko te haere ki te whare tangihanga,

pai atu i te haere ki te whare hākari;

ko te mutunga hoki ia o ngā tāngata katoa;

ā, ka rongoātia e te tangata ora ki roto ki tōna ngākau.

3 Ko te ngākau mamae, pai atu i te kata;

mā te pōuri hoki o te mata ka pai ai te ngākau.

4 Kei te whare tangihanga te ngākau o te hunga whakaaro nui;

kei te whare ia o te kata te ngākau o ngā wairangi.

5 Ko te whakarongo, ina rīria te hē e te tangata whakaaro nui,

pai atu i tā te tangata whakarongo ki te waiata a ngā wairangi.

6 Rite tonu hoki ki te papātanga o ngā tātarāmoa

i raro i te kōhua te kata a te wairangi.

He horihori anō tēnei.

7 He pono mā te pāhua ka wairangi ai te tangata whakaaro nui,

mā te mea hōmai noa hoki ka kore ai te ngākau mahara.

8 Ko te mutunga o te mea, pai atu i tōna tīmatanga;

pai atu te wairua manawanui i te wairua whakakake.

9 Kei hohoro tōu wairua ki te riri;

kei te uma hoki o ngā wairangi te riri e noho ana.

10 Kaua e mea, "He aha ngā rangi ō mua i pai ake ai i ēnei?"

Kāhore hoki he whakaaro nui ōu i ui ai koe ki tēnā.

11 He pai tonu te whakaaro nui, ānō he taonga tuku iho;

āe rā, he pai rawa ake ki te hunga e kite ana i te rā.

12 Hei whakamarumaru iho te whakaaro nui, hei pērā hoki i te moni te whakamarumaru;

ko te pai ia o te mātauranga koia tēnei, ka ora i te whakaaro nui ngā tāngata nāna.

13 Whakaaroa tā te Atua mahi;

ko wai hoki hei mea kia tika tāna i mea ai kia hape?

14 I te rā pai kia koa,

ā, i te rā kino whakaaro;

kua mahia nei hoki e te Atua tētahi kia takoto tahi me tētahi,

he mea kia kaua ai e kitea e te tangata tētahi mea i muri i a ia.

Ngā Aupiki o te Oranga

15 Kua kite ahau i tēnei katoa i ngā rā ōku i te horihori;

he tangata tika tētahi, ngaro iho ia i runga i tōna tika;

he tangata kino tētahi, roa noa iho ia i te ao i runga i tōna kino.

16 Kaua e whakanuia rawatia tōu tika;

kaua hoki e whakanuia rawatia ōu whakaaro;

he aha koe i whakangaro ai i a koe?

17 Kaua e whakanuia rawatia tōu kino,

kaua anō hoki e wairangi;

kia mate koe hei aha, i te mea kāhore anō tōu wā kia rite noa?

18 He pai ki te puritia tēnei kupu e koe;

kaua hoki tōu ringa e unuhia mai i tērā;

ko te tangata hoki e wehi ana i te Atua ka puta mai i roto i ērā katoa.

19 Ko te whakaaro nui rahi ake tōna kaha mō te tangata whakaaro

i tō ngā rangatira kotahi tekau i roto i te pā.

20 Kāhore hoki he tangata tika i te whenua e mahi ana i te pai,

ā, kāhore ōna hara.

21 Kaua anō e whakarongo ki ngā mea katoa e kōrerotia ana;

kei rongo koe ki tāu pononga e kanga ana i a koe;

22 he maha hoki ngā wā, e mōhio ana tōu ngākau,

i kanga ai koe anō i ētahi.

23 I whakamātauria e ahau tēnei katoa, he mea whakaaro mārie; i mea ahau,

"Ka whakaaro nui ahau,"

otiia i matara noa atu tēnei i ahau.

24 Ko te mea onāianei he tawhiti rawa, he hōhonu rawa hoki;

ko wai hei kite?

25 I anga tōku ngākau, i mea kia mōhio, kia kimihia,

kia rapua ngā whakaaro nui me ngā tikanga,

kia mōhio anō hoki he wairangi te kino,

he pōrangi te wairangi.

26 Ā, ka kite ahau i te mea kawa atu i te mate,

arā i te wahine, he rore nei,

he kupenga tōna ngākau,

he rāhiri hoki ōna ringa.

Ko te tangata e paingia ana e te Atua ka mawhiti i a ia;

ko te tangata hara ia ka mau i a ia.

27 "Nanā, kua kitea tēnei e ahau," e ai tā te Kaikauwhau, "he mea whakarite tētahi mea ki tētahi, kia kitea ai te tikanga. 28 He mea e rapua nei anō e tōku wairua, ā, kāhore anō i kitea; kotahi te tangata i kitea e ahau i roto i te mano. Nā, i roto i ēnei katoa kāhore ahau i kite i tētahi wahine. 29 Nanā, ko tēnei anake i kitea e ahau, arā i tika te tangata i tā te Atua hanganga; engari he maha ngā tikanga i rapua e rātou."