Eclesiastes 2

1 Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost. 2 Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš? 3 Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého. 4 Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice. 5 Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce. 6 Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví. 7 Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě. 8 Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné. 9 A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně. 10 A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé. 11 Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem. 12 Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.) 13 I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost. 14 Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí. 15 Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost. 16 Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen. 17 Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha. 18 Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně. 19 A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost. 20 I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. 21 Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc. 22 Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem, 23 Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost. 24 Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází. 25 Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já? 26 Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.

Te Huakore o te Kaiapa

1 I mea ahau i roto i tōku ngākau, "Tēnā rā, ka whakamātauria koe e ahau ki te koa; nā, te āhuareka māu." Heoi, he horihori anō hoki tēnei. 2 Ko te kata, kīia iho e ahau "He haurangi;" ko te koa, "He mahi aha tāna?" 3 I whai ahau i roto i tōku ngākau me pēhea te whakaahuareka i tōku kikokiko ki te wāina – me te whakahaere anō ia a tōku ngākau i ahau i runga i te whakaaro nui – ā, me pēhea tāku hopu i te wairangi, kia kitea rā anō e ahau he aha rā tēnā mea pai a ngā tama a te tangata e mahia nei i raro i te rangi i ngā rā katoa e ora nei rātou.

4 I mahia e ahau ētahi mahi nunui māku; i hangā e ahau ētahi whare mōku; i whakatōkia e ahau ētahi māra wāina māku. 5 I hangā e ahau ētahi kāri māku, me ētahi māra rākau, whakatōkia iho e ahau ki reira ngā tū rākau katoa e whai hua ana. 6 I hangā e ahau he poka wai māku hei whakamākūkū mai i reira i te ngahere, i te wāhi i whakatupuria ai ngā rākau. 7 I hokona e ahau he pononga tāne, he pononga wāhine, ā, he pononga anō i whānau ki tōku whare; he tini hoki āku kāhui kau, āku kāhui hipi, maha atu i ā te hunga katoa i mua atu i ahau i Hiruhārama. 8 I āmenea mai anō e ahau he hiriwa, he kōura, me te taonga i rawe ki ngā kīngi, ki ngā kāwanatanga; i meatia anō e ahau he kaiwaiata, tāne, he kaiwaiata wāhine, me ngā āhuareka anō a ngā tama a te tangata, te tini o te wāhine iti.

9 Heoi, kua nui ahau, neke noa ake ana āku i ā te hunga katoa i mua ake i ahau i Hiruhārama, me te mau anō hoki tōku whakaaro nui.

10 Ko ngā mea katoa anō hoki i hiahiatia e ōku kanohi,

kīhai i kaiponuhia e ahau i a rāua,

kīhai anō i pēhia e ahau tōku ngākau i te meatanga atu ki tētahi whakahari;

i hari hoki tōku ngākau i ōku ruhatanga katoa;

ā, ko te wāhi tēnei māku o ōku ruhatanga katoa.

11 Kātahi ahau ka titiro ki ngā mahi katoa i mahia e ōku ringa,

ki te ruhatanga hoki i ruha ai ahau i te mahinga;

nanā, he horihori katoa, he whai kau i te hau,

ā, kāhore he hua pai i raro i te rā.

Te Whakaaronui me te Wairangi

12 I anga anō ahau ki te mātakitaki ki te whakaaro nui,

ki te haurangi, ki te wairangi;

he aha koia te mea e taea e te tangata e haere mai ana i muri i te kīngi?

Heoi anō ko te mea kua oti noa ake.

13 Kātahi ahau ka kite, hira ake te whakaaro nui i te wairangi;

he pērā hoki me te mārama e hira ake ana i te pōuri.

14 Ko te tangata whakaaro nui,

kei tōna māhunga ōna kanohi,

ā, kei te pōuri te wairangi e haere ana.

Otiia, i kite anō ahau kotahi tonu te mea e pā ana ki a rātou katoa.

15 Kātahi ahau ka kī ake i roto i tōku ngākau,

"Ko te mea i pā ki te wairangi ka pā anō ki ahau nei anō hoki;

he aha hoki ōku whakaaro i nui ake ai?"

Nā, ko tāku kīanga ake i roto i tōku ngākau,

"He horihori anō hoki tēnei."

16 Nō te mea kāhore he maharatanga ki te tangata whakaaro nui,

pērā anō i te kore ki te wairangi ā ake ake;

inā hoki i ngā rā e haere ake nei kua wareware noa ake ngā mea katoa.

Nā, ko tō te tangata whakaaro nui tōna matenga, pērā anō i tō te wairangi!

17 Nā, kua kino ahau ki te ora; nō te mea he hē ki ahau te mahi e mahia ana i raro i te rā; he horihori katoa hoki, he whai kau i te hau. 18 I kino anō hoki ahau ki tōku māuiui i māuiui ai ahau i raro i te rā; inā hoki me waiho iho e ahau mā te tangata i muri i ahau. 19 Ko wai hoki e mōhio ana hei tangata whakaaro nui rānei ia, hei wairangi rānei? Otiia, hei a ia te tikanga mō ōku māuiui katoa i māuiui ai ahau, i nui ai anō hoki ōku whakaaro i raro i te rā. He horihori anō hoki tēnei. 20 Nā, ka anga ahau, ka mea kia whakaparahako tōku ngākau ki te māuiui katoa i māuiui ai ahau i raro i te rā. 21 Tēnei hoki tētahi tangata kei runga nei i te whakaaro nui tāna mahi, kei runga i te mātauranga, kei runga i te mōhio; otiia ka waiho e ia hei wāhi mā te tangata kīhai nei i mahi. He horihori anō tēnei, he hē nui. 22 He aha oti te tukunga iho ki te tangata o tōna māuiui katoa, o te ngana o tōna ngākau i māuiui ai ia i raro i te rā? 23 He pōuri kau hoki ōna rā katoa, he ngākau mamae tōna raruraru, e kore anō hoki tōna ngākau e okioki i te pō. Nā, he horihori anō hoki tēnei.

24 Kāhore he mea pai mā te tangata i tua atu i te kai, i te inu, i te mea kia whiwhi tōna wairua i te pai i roto i tōna māuiui. I kite anō hoki ahau i tēnei, nō te ringa o te Atua tēnei. 25 Ko wai oti e nui atu tāna kai, ko wai e reka ake i ahau? 26 Ki te tangata hoki e pai ana ki tō te Atua aroaro e hōmai ana e ia he whakaaro nui, he mātauranga, he koa; ki te tangata hara ia e hōmai ana e ia he raruraru, ki te kohikohi, ki te āmene mea mai, hei hoatutanga māna ki te tangata e pai ana ki tō te Atua aroaro. He horihori anō hoki tēnei, he whai i te hau.