Eclesiastes 6

1 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: 2 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. 3 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. 4 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. 5 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. 6 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? 7 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. 8 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? 9 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. 10 Èímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. 11 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? 12 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem?

Te Hohoia o te Tūmanako

1 Tērā tētahi hē i kitea e ahau i raro i te rā, he mea taimaha anō ki runga ki ngā tāngata. 2 He tangata i hōmai nei e te Atua ki a ia he taonga, he rawa, he korōria, ā, kīhai tōna wairua i hapa ki tētahi mea i hiahia ai ia, otiia kīhai i tukua e te Atua ki a ia te tikanga mō te kai i tētahi wāhi o aua mea, engari kainga ana e te tangata kē. He horihori tēnei, he mate kino.

3 Ki te kotahi rau ngā tamariki a tētahi tangata, ā, he maha ngā tau e ora ai ia, maha atu ngā rā o ōna tau, ā, kāhore tōna wairua i ngata i te pai, kāhore hoki ia e whai tanumanga; e mea ana ahau tērā noa atu te pai o te materoto i a ia. 4 I haere mai hoki tērā i runga i te horihori, ā, haere atu ana i runga i te pōuri, ā, ka taupokina tōna ingoa e te pōuri. 5 Kīhai hoki ia i kite i te rā, kīhai anō i mōhio ki a ia; nui atu tō tēnei okioki i tō tērā. 6 Āe, ahakoa kotahi mano tōpū ngā tau i ora ai ia, heoi kāhore he pai i kitea e ia. He teka ianei e haere ana te katoa ki te wāhi kotahi?

7 Ko ngā mea katoa i māuiui ai te tangata,

hei mea anō mō tōna māngai,

otiia e kore tōna wairua e mākona.

8 He aha oti tā te tangata whakaaro nui

e hira ake ana i tā te wairangi?

He aha hoki tā te ware,

e mōhio nei ki te haere i te aroaro o te hunga ora?

9 He pai kē te kite o ngā kanohi i te kaipaowe o te hiahia;

he horihori anō tēnei, ā, he whai i te hau.

10 Ko ngā mea katoa ō mua kua oti noa ake te hua ki te ingoa,

ā, e mōhiotia ana ko te tangata;

e kore hoki ia e tau hei totohe

ki te mea e kaha atu ana i a ia.

11 Ka maha nei ngā mea hei whakanui i te horihori,

he aha te painga ki te tangata?

12 Ko wai hoki e mōhio ana he aha te mea pai ki te tangata i a ia nei i te ora, i ngā rā katoa o tōna oranga horihori, e rite nei ki te ātārangi i a ia e mahi nei? Ko wai hoki hei whakaatu ki te tangata ko te aha e puta mai i muri i a ia i raro i te rā?