Eclesiastes 3

1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. 2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá; 3 Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení; 4 Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování; 5 Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; 6 Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení; 7 Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení; 8 Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje. 9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje? 10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili. 11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce. 12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém, 13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží. 14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho. 15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo. 16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost. 17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku. 18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům. 19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost. 20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. 21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi? 22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

He Wā mō ngā Mea Katoa

1 He tāima anō kua takoto mō ngā mea katoa, me te wā mō ngā meatanga katoa i raro i te rangi:

2 he wā e whānau ai, he wā e mate ai;

he wā e whakatō ai, he wā e hūtia ai te mea i whakatōkia;

3 he wā e patu ai, he wā e rongoā ai;

he wā e wāwāhi iho ai, he wā e hanga ake ai;

4 he wā e tangi ai, he wā e kata ai;

he wā e auē ai, he wā e kanikani ai;

5 he wā e ākiritia atu ai ngā kōhatu,

he wā e kohikohia ai ngā kōhatu,

he wā e awhi ai, he wā e kore ai e awhi;

6 he wā e rapu ai, he wā e ngaro ai;

he wā e tiaki ai, he wā e ākiri atu ai;

7 he wā e haehae ai, he wā e tuitui ai;

he wā e whakarongo puku ai, he wā e kōrero ai;

8 he wā e aroha ai, he wā e mauāhara ai;

he wā e whawhai ai, he wā e mau ai te rongo.

Te Mahi mai nā te Atua

9 He aha te pai ki te kaimahi i tāna mea i māuiui ai ia? 10 Kua kite ahau i te raruraru e hōmai ana e te Atua ki ngā tama a te tangata hei whakararu i a rātou. 11 I hangā e ia ngā mea katoa kia ātaahua i tōna wā anō; ā, i whakanohoia e ia te ao ki ō rātou ngākau, engari kia kaua te tangata e kite i tā te Atua mahi i mahi ai, mai i te tīmatanga ā taea noatia te mutunga. 12 E mōhio ana ahau kāhore he mea pai atu mō rātou i te ngākau hari, i te mahi i te pai i a rātou e ora ana; 13 ā, he mea hoki nā te Atua kia kai ngā tāngata katoa, kia inu, kia kite anō hoki i te pai o tō rātou māuiui katoa. 14 E mōhio ana ahau ko ngā mea katoa e hangā ana e te Atua, ka mau tonu ā ake ake; e kore tētahi mea e honoa mai, e kore anō hoki tētahi wāhi e tangohia atu. I meatia hoki e te Atua kia wehi ai ngā tāngata i tōna aroaro. 15 Ko tō mua mea koia anō tēnei ināianei; nā, ko te mea e puta mai ā mua kua puta noa ake; e rapua ana anō e te Atua te mea onamata.

He Tūkino i roto i te Ao

16 Nā, i kitea anō e ahau i raro i te rā, ko te wāhi o te whakawā i reira ia te kino, ā, ko te wāhi o te tika ko te kino i reira. 17 Ka mea ahau i roto i tōku ngākau, "Tērā e whakawākia e te Atua te tangata tika rāua ko te tangata kino; nō te mea kua takoto te wā i reira mō ngā meatanga katoa, mō ngā mahi katoa."

18 I mea ahau i roto i tōku ngākau, "Nā te mea mō ngā tama a te tangata, he mea nā te Atua hei whakaatu i a rātou, kia kite ai rātou he pērā noa iho rātou i te kararehe." 19 Ko te mea hoki e pā ana ki ngā tama a te tangata, e pā ana ki ngā kararehe; kotahi tonu te mea e pā ana ki a rātou; ko te matenga o tētahi rite tonu ki te matenga o tētahi. Āe rā, kotahi tonu anō manawa ō rātou katoa; kīhai hoki te tangata i hipa ake i te kararehe; he horihori hoki te katoa. 20 E haere ana te katoa ki te wāhi kotahi; nō te puehu nei te katoa, ka hoki anō te katoa ki te puehu. 21 Ko wai e mātau ana ki te wairua o te tangata, e haere ana rānei ki runga, ki te wairua rānei o te kararehe, mehemea rānei e heke iho ana ki raro ki te whenua?

22 Nā, ka kite ahau kāhore he pai nui atu i tēnei, arā kia koa te tangata ki āna mahi; ko te wāhi hoki tērā māna; mā wai ia e whakahoki mai, e mea kia kite i ngā mea e puta mai i muri i a ia?