Joel 2

1 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest, 2 Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů. 3 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo před ním. 4 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou. 5 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě. 6 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec. 7 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých. 8 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni. 9 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj. 10 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj. 11 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti? 12 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. 13 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. 14 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu. 15 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění. 16 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své. 17 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich? 18 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým. 19 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany. 20 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná. 21 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své. 22 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou. 23 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas. 24 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem. 25 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás. 26 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky. 27 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky. 28 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou. 29 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého, 30 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové. 31 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný, 32 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin.

1 Whakatangihia te tētere ki Hiona;

hei whakaoho ki tōku maunga tapu!

Kia wiri ngā tāngata katoa o te whenua;

kei te haere mai hoki te rā o Ihowā, kua tata –

2 he rā pōuri, he rā tukupū,

he rā kapua, he pōuri kerekere!

Ānō ko te ata kua hōrapa noa atu i runga i ngā maunga;

he iwi nui, kaha,

kāhore ōna rite i mua,

kāhore hoki he pērā i ngā wā

i muri ā taea noatia ngā tau o ngā whakatupuranga maha.

3 I mua i a rātou ko te ahi e kai ana,

i muri i a rātou ko te mura e ngiha ana.

Ko te whenua i mua i a rātou me te mea ko te kāri o Erene,

ā, i muri i a rātou he koraha ururua;

āe rā, kāhore he mea i puta i a rātou.

4 Ko tō rātou āhua kei tō ngā hōiho;

ko tā rātou oma rite tonu ki tā te kaieke hōiho.

5 E peke ana rātou, ānō ko te haruru o ngā hāriata

i runga i ngā tihi o ngā maunga,

ānō ko te haruru o te mura ahi

e kai ana i te kakau wīti,

ki te iwi kaha

kua oti te whakarārangi mō te whawhai.

6 Ka mamae ngā iwi i tō rātou aroaro;

ka kōmā ngā kanohi katoa.

7 Ko tā rātou oma rite tonu ki tā ngā mārohirohi;

ko tā rātou piki i te taiepa rite tonu ki tā ngā tāngata whawhai.

Haere tonu rātou i tōna ara, i tōna ara,

kāhore ō rātou ara e korara.

8 Kāhore tētahi e tutetute i tōna hoa;

ka haere rātou i tōna ara, i tōna ara;

ā, ka huaki rātou mā roto i ngā rākau o te riri,

ā, kāhore e tapeka i tō rātou ara.

9 Ka peke rātou ki runga ki te pā;

ka oma rātou i runga i te taiepa.

Ka piki rātou ki roto ki ngā whare;

ka tomo rātou i ngā matapihi, ānō he tāhae.

10 Rū ana te whenua i tō rātou aroaro;

wiri ana ngā rangi.

Ko te rā me te marama, pōuri tonu,

ka mutu anō te titi o ngā whetū.

11 Nā, ka puaki te reo o Ihowā

i te aroaro o tāna ope;

nui atu hoki tāna puni!

He kaha hoki ia e mahi nei i tāna kupu.

He nui nei hoki te rā o Ihowā,

he wehi rawa;

ko wai e kaha ake ki reira?

He Karanga ki te Rīpenetā

12 "Otiia ināianei nei anō," e ai tā Ihowā,

"tahuri koutou ki ahau, ō koutou ngākau katoa,

i runga anō i te nohopuku, i te tangi, i te auē."

13 Haea hoki ō koutou ngākau,

hāunga ō koutou kākahu.

Ā, tahuri ki a Ihowā, ki tō koutou Atua,

he aroha hoki tōna, he mahi tohu,

he pūhoi ki te riri, he nui tōna atawhai,

ā, e rīpenetā ana ia ki te kino.

14 Ko wai ka tohu, tērā pea ka tahuri,

ka puta kē ōna whakaaro,

ā, ka mahue he manaaki i muri i a ia,

arā he whakahere totokore, he ringihanga

mā Ihowā, mā tō koutou Atua?

15 Whakatangihia te tētere ki Hiona,

whakatapua he nohopuku,

karangatia he hui nui;

16 whakaminea te iwi,

whakatapua te whakaminenga,

tāwhiua mai ngā kaumātua,

whakaminea ngā tamariki,

rātou ko ngā mea ngote ū.

Kia puta te tāne mārena hou i roto i tōna rūma,

te wahine mārena hou i roto i tōna whare moenga.

17 Kia tangi ngā tohunga, ngā minita a Ihowā,

ki te takiwā o te whakamahau, o te āta.

Me te kī atu anō, "Tohungia, e Ihowā, tāu iwi,

kaua anō tōu kāinga tupu e tukua ki te ingoa kino,

kia meinga ko ngā tauiwi hei rangatira mō rātou.

Kia kōrerotia hei aha i roto i ngā iwi,

‘Kei hea tō rātou Atua?’ "

Ka Whakahokia e Ihowā te Mōmonatanga ki te Whenua

18 Kātahi ka hae a Ihowā ki tōna whenua,

ka manawapā ki tāna iwi.

19 Ā, ka whakahoki mai a Ihowā,

ka kī mai ki tāna iwi:

"Tēnei ahau te tuku atu nei

i te wīti ki a koutou, i te wāina, i te hinu,

e mākona ai koutou;

e kore anō e tuku i a koutou ā muri nei

hei ingoa kino i roto i ngā tauiwi.

20 "Engari, ka mea ahau kia matara atu i a koutou te ope o te raki,

ka āia atu anō ia e ahau ki te whenua waikore, maroke rawa;

ko tōna mata, anga tonu ki te moana i te rāwhiti,

ko tōna tuarā ki te moana i te uru;

ā, ka puta ake tōna piro,

ka puta ake anō tōna haunga kino,

he nui hoki nō āna mahi."

21 Kaua e wehi, e te oneone;

whakamanamana, kia koa;

nō te mea he nunui ngā mahi a Ihowā!

22 Kaua e wehi, e ngā kararehe o te pārae;

ka pihi hoki ngā tarutaru o te koraha,

ka hua te rākau i ōna hua,

e tukua mai anō tōna kaha e te piki, e te wāina.

23 Nā, whakamanamana, e ngā tama a Hiona,

kia koa ki a Ihowā, ki tō koutou Atua;

ka tika hoki tāna hōmai i tō mua ua ki a koutou,

ā, ka meinga e ia te ua, tō mua ua, me tō muri ua,

kia heke iho mā koutou i te marama tuatahi.

24 Ā, ka kapi ngā patunga wīti i te wīti;

ko te wāina anō me te hinu o ngā waka, pūrena tonu.

25 "Ā, ka whakahokia mai e ahau ki a koutou

ngā tau i kainga e te māwhitiwhiti,

e te tātarakihi, e te moka, e te whangawhanga,

e tāku ope nui i tukua atu e ahau ki a koutou.

26 "Ka kai noa atu anō koutou, ka mākona,

ka whakamoemiti hoki ki te ingoa o Ihowā, o tō koutou Atua,

mō tāna mahi whakamīharo ki a koutou.

E kore anō tāku iwi e whakamā ā ake ake.

27 Ā, ka mōhio koutou kei waenga ahau i a Īharaira,

ko Ihowā hoki ahau, ko tō koutou Atua, kāhore atu hoki.

E kore anō tāku iwi

e whakamā, ā ake ake."

Ka Ringihia te Wairua o Ihowā

28 "Nā, tēnei ake,

ka ringihia e ahau tōku wairua ki ngā kikokiko katoa,

ā, e poropiti ā koutou tama, ā koutou tamāhine,

ka moemoeā ō koutou kaumātua,

ā, ka kitea te kitenga e ā koutou taitamariki.

29 I aua rā anō ka ringihia e ahau tōku wairua

ki ngā pononga tāne, ki ngā pononga wāhine.

30 Ka hoatu anō e ahau he mea whakamīharo i te rangi,

i te whenua, he toto,

he kāpura, he pou paowa.

31 Ka rerekē te rā, ka pōuri,

ka whakatoto te marama,

i te mea kīanō i puta mai te rā nui, te rā wehi o Ihowā.

32 Nā, ko te hunga katoa e karanga ana

ki te ingoa o Ihowā, ka mawhiti.

Nō te mea hei Maunga Hiona, hei Hiruhārama,

ētahi e mawhiti ana,

pērā me tā Ihowā i kī ai,

ā, i roto anō i ngā mōrehu

ētahi e karangatia ana e Ihowā."