Eclesiastes 8

1 Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje. 2 Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží. 3 Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by. 4 Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš? 5 Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého. 6 Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží, 7 Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí? 8 Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného. 9 Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému. 10 A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost. 11 Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci. 12 A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho. 13 S bezbožným pak nedobře se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím. 14 Jest marnost, kteráž se děje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by činili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by činili skutky spravedlivých. Protož jsem řekl: I to také jest marnost. 15 A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Bůh pod sluncem. 16 A ač jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozuměti bídě, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí, 17 A však viděl jsem při každém skutku Božím, že nemůže člověk vystihnouti skutku dějícího se pod sluncem. O čež pracuje člověk, vyhledati chtěje, ale nenalézá; nýbrž byť i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti.

1 Ko wai hei rite mō te tangata whakaaro nui?

Ko wai hoki e mōhio ana ki te tikanga o tētahi mea?

Ka ai te whakaaro nui o te tangata hei mea kia tīaho tōna mata,

ka puta kē anō hoki te taikaha o tōna mata.

Whakarongo ki te Kīngi

2 Ko tāku tēnei ki a koe, Puritia te kupu a te kīngi, me whakaaro anō hoki ki tā te Atua oati. 3 Kei mea wawe koe ki te haere atu i tōna aroaro. Kaua anō hoki e tohe tonu ki te mea kino; ka oti hoki i a ia ngā mea katoa e pai ai ia. 4 Nō te mea he mana tō te kupu a te kīngi, ā, ko wai hei mea atu ki a ia, "E aha ana koe?"

5 Ko te kaipupuri o te whakahau,

e kore rawa e mōhio ki te mea hē.

E mōhio ana te ngākau o te whakaaro nui ki te wā,

ki te tikanga.

6 He wā hoki tō ngā meatanga katoa, he tikanga anō;

he nui hoki nō te hē o te tangata i runga i a ia.

7 Kāhore hoki ia e mōhio, ko te aha e puta ā mua,

mā wai hoki e whakaatu ki a ia te pēheatanga o te putanga?

8 Kāhore he tangata e whai mana ana ki te wairua, ki te pupuri i te wairua;

kāhore hoki he mana ki te rā o te mate.

I taua pakanga hoki e kore tētahi e tukua atu;

e kore anō te kino e whakaora i te mea e tukua atu ki a ia.

9 I kite ahau i tēnei katoa, i anga anō tōku ngākau ki ngā meatanga katoa e meatia ana i raro i te rā; he wā anō ka whai mana tētahi tangata ki tētahi tangata hei hē mōna.

Te Hunga Kino me te Hunga Tika

10 I kite anō ahau i reira i te hunga kino e tanumia ana, ā, i haere mai rātou ki te wāhi o te tanumanga; ā, ko te hunga i mahi i te tika i haere atu i te wāhi o te tapu, ā, warewaretia ana rātou e te pā; he horihori anō hoki tēnei. 11 He kore i hohoro te whakaoti i te kupu whiu mō te mahi hē, koia i kī tonu ai ngā ngākau o ngā tama a te tangata i roto i a rātou ki te tohe ki te mahi i te kino. 12 Ahakoa he rau ngā mahi hē a te tangata hara, ā, ka roa ōna rā; heoi e mōhio ana anō ahau, ka pai te tukunga iho ki te hunga e wehi ana i te Atua, e wehi nei i tōna aroaro. 13 E kore ia e pai te tukunga iho ki te tangata kino, e kore anō e whakaroaina e ia ōna rā, he ātārangi nei te rite; mōna kīhai i wehi i te aroaro o te Atua.

14 He horihori tēnei e mahia nei i runga i te whenua; arā he hunga tika ēnei, ā, ko te mea e pā ana ki a rātou pērā tonu i te mea e pā ana ki te mahi a te hunga kino; ā, he hunga kino ēnei, ā, ko te mea e pā ana ki a rātou pērā tonu i te mea e pā ana ki te mahi a te hunga tika; i kī ahau he horihori anō hoki tēnei. 15 Kātahi ahau ka whakamoemiti ki te koa; nō te mea kāhore he mea pai ake mā te tangata i raro i te rā, ko te kai anake, ko te inu, ko te harakoa. Ko tērā hoki e mau ki a ia i roto i tōna māuiui i ngā rā o tōna oranga, i hōmai nei e te Atua ki a ia i raro i te rā.

16 I tāku tukunga i tōku ngākau kia mōhio ki te whakaaro nui, kia kite i te raruraru e mahia nei i runga i te whenua; i te ao nei hoki, i te pō kāhore ōna kanohi e kite i te moe. 17 Kātahi ahau ka kite i te mahi a te Atua, arā, e kore e kitea e te tangata te mahi e mahia ana i raro i te rā; ahakoa māuiui noa te tangata i te rapunga, e kore e kitea e ia. Āe rā, ahakoa mea noa te tangata whakaaro nui kia mōhiotia e ia, e kore e taea kia kitea e ia.