Eclesiastes 12

1 A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení; 2 Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti; 3 V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken, 4 A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu; 5 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící; 6 Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí, 7 A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. 8 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost. 9 Èím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví. 10 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná. 11 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho. 12 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla. 13 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. 14 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou.

1 Kia mahara rā ki tōu Kaihanga

i ngā rā o tōu tamarikitanga,

i te mea kāhore anō kia tae noa mai ngā rā o te kino,

ā, kāhore anō kia tata mai ngā tau e kī ai koe,

"Kāhore ōku āhuareka ki ēnei tau";

2 i te mea kāhore anō kia pōuri noa te rā, te mārama,

te marama, me ngā whetū,

ā, kāhore anō kia hoki mai ngā kapua i muri i te ua;

3 i te rā e wiri ai ngā kaitiaki o te whare,

ā, ka piko iho ngā tāngata mārohirohi,

ka mutu anō hoki tā ngā kaihuri, nō te mea he torutoru rātou,

ka pōuri anō hoki ngā mea e titiro mai nei i ngā matapihi.

4 Ā, ka tūtakina ngā tatau i te huarahi;

ā, ka iti te haruru o te huri,

ā, ka ara ake tētahi i te tangi o te manu,

ka whakahokia iho hoki ki raro ngā kōtiro katoa o te waiata.

5 Āe rā, ka wehi rātou i te mea tiketike,

kei te huarahi hoki ngā mea whakamataku;

ā, ka puāwai te aramona,

ka taimaha anō hoki te māwhitiwhiti,

ka iti haere te hiahia.

Ka haere nei hoki te tangata ki tōna whare tūturu,

ā, ka hāereere ngā kaitangi i ngā huarahi.

6 I te mea kāhore anō kia mawheto noa te aho hiriwa,

kia pakaru noa rānei te oko kōura,

kia pakaru rānei te hāka ki te puna,

kia pakaru te wīra ki te poka wai,

7 ā, ka hoki te puehu ki te whenua,

ki tōna āhua ō mua,

ā, ka hoki te wairua ki te Atua nāna nei i hōmai.

8 "He horihori, he tino horihori," e ai tā te Kaikauwhau;

"he horihori te katoa."

Te Whakarāpopototanga

9 Nā, nō te mea he tangata whakaaro nui te Kaikauwhau, koia i whakaakona tonutia ai e ia te iwi ki te mātauranga; āe rā, i whakaaroaro ia, i rapu, ā, i āta whakatakotoria e ia ngā whakatauki maha. 10 I whai te Kaikauwhau kia kitea ngā kupu huatau; he mea tika anō te mea i tuhituhia, he kupu pono.

11 Ko ngā kupu a te hunga whakaaro nui koia anō kei ngā werowero, ā, ko ngā kupu a ngā kaihuihui o ngā whakaminenga kei ngā whao i titia kia mau, he mea i hōmai e te hēpara kotahi.

12 Ā, kia ai ēnei hei whakatūpato i a koe, e tāku tama. Ko te tuhi i ngā pukapuka maha kāhore he mutunga; ki te nui hoki te ako ka māuiui te kikokiko.

13 Ko te whakamutunga tēnei o te mea katoa;

kua rangona katoatia.

E wehi ki te Atua, puritia āna whakahau;

ko ngā mea katoa hoki ēnei hei mahi mā te tangata.

14 Nō te mea ka whakawākia ngā mahi katoa e te Atua,

te mea huna anō hoki,

ahakoa pai, ahakoa kino.