Lamentações 4

1 Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích. 2 Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře! 3 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti. 4 Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim. 5 Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji. 6 Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány. 7 Èistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli. 8 Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo. 9 Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních. 10 Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého. 11 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho. 12 Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských, 13 Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých. 14 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými. 15 Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení. 16 Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní. 17 A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi. 18 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše. 19 Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali. 20 Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy. 21 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se. 22 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé.

Te Whakapaeanga o Hiruhārama

1 Taukiri e! Tōna haumarurutanga o te kōura!

Tōna putanga kētanga o te kōura parakore, tino pai!

Kua ringihia ngā kōhatu o te wāhi tapu

ki te ahunga mai o ngā ara katoa.

2 Ko ngā tamariki a Hiona ko ngā mea papai,

i rite nei ki te kōura parakore, taukiri e!

Kua kīia rātou he hāka oneone,

he mea hanga nā ngā ringa o te kaipokepoke.

3 Ko ngā kīrehe mohoao nei hoki, e tukua iho ana te ū e rātou,

e whakangotea ana e rātou ā rātou kūao;

kua taikaha te tamāhine a tōku iwi,

kua rite ki ngā otereti o te koraha.

4 Piri ana te arero o te tamaiti

ngote ū ki te ngao o tōna māngai i te hiainu;

e tono ana ngā kōhungahunga i te taro mā rātou,

heoi kāhore he tangata hei whatiwhati atu mā rātou.

5 Ko te hunga i kai i ngā mea papai

kei te noho mokemoke i ngā ara.

Ko te hunga i whakatupuria i roto i ngā kākahu ngangana,

kei te awhi i ngā pūranga paru.

6 Nō te mea ko te hē o te tamāhine a tōku iwi

nui atu i te hara o Horoma,

i hurihia ohoreretia rā i mua,

kāhore hoki he ringa i ū ki a ia.

7 Ko ōna rangatira pai atu i te hukarere te pokekore,

mā atu hoki rātou i te waiū,

pūwhero ake ō rātou tinana i ngā rupi,

orohina ake rātou ki te oro o te hapaira.

8 Mangu iho tō rātou mata i tētahi ngārahu;

kāhore rātou e mōhiotia i ngā ara.

Piri tonu ō rātou kiri ki ō rātou wheua;

kua memenge, kua rite ki te rākau.

9 Ko te hunga i patua e te hoari,

pai ake tō rātou i tō te hunga i patua e te hemokai;

nō te mea ka honia noatia ēnei, ka werohia,

he kore hoki nō ngā hua o te māra.

10 Ko ngā wāhine, ko te hunga aroha,

kei te kōhua i ā rātou tamariki ki ō rātou ringa;

he kai ērā mā rātou

i te wawāhanga o te tamāhine a tōku iwi.

11 Kua whakapaua e Ihowā tōna riri nui,

kua ringihia mai e ia tōna riri nui;

kua tahuna hoki e ia he ahi ki Hiona,

nā reira i pau ai ōna tūranga.

12 Kīhai i whakapono mai ngā kīngi o te whenua,

kīhai anō hoki ngā tāngata o te ao,

tērā te hoariri rāua ko te hoa whawhai e tomo mai

ki ngā kūwaha o Hiruhārama.

13 I pērā ai he hara nō ōna poropiti,

he hē nō ōna tohunga kua whakaheke nei

i ngā toto o te hunga tika

ki waenganui ōna.

14 E kōpikopiko ana rātou

ānō he matapō i ngā ara;

Kua poke rātou i te toto,

tē pā ai te tangata ki ō rātou kākahu.

15 I karanga rātou ki a rātou; "Haere atu, e poke ana!

Haere atu, haere atu, kei pā!"

I tō rātou whatinga, i a rātou e ātiutiu noa atu ana,

i kī ngā tāngata i roto i ngā tauiwi,

"Kāhore he nohoanga iho mō rātou ki konei."

16 Kua wehewehea rātou e te riri o Ihowā;

e kore ia e titiro ki a rātou i muri nei.

Kīhai rātou i whakaaro ki ngā kanohi o ngā tohunga,

kīhai i manako ki ngā kaumātua.

17 E matawaia tonu ana ō tātou kanohi

i a tātou e titiro ana ki te āwhina tekateka noa mō tātou;

i a tātou e tiaki atu ana,

i whanga noa tātou ki te iwi e kore e whakaora.

18 E whāia ana e rātou ō tātou hīkoinga,

tē haere ai tātou i ō tātou waharoa.

Kua tata tō tātou whakamutunga, kua rite ō tātou rā;

nō te mea kua tae mai tō tātou whakamutunga.

19 Nui atu te tere o ō tātou kaiwhai

i tō ngā ēkara o te rangi;

i arumia tātou e rātou i runga i ngā maunga;

i whanga mai anō rātou ki a tātou i te koraha.

20 Ko te manawa o ō tātou pongaponga,

ko tā Ihowā i whakawahi ai,

i mau ki roto ki ā rātou rua;

i kī rā tātou mōna, "Mā tōna taumarumarunga iho

ka ora ai tātou i roto i ngā tauiwi."

21 Kia hari, kia koa, e te tamāhine a Ēroma

e noho nā i te whenua o Uhu;

ka tae atu anō te kapu ki a koe;

ka haurangi koe, ka whakarere anō koe i ōu kākahu.

22 Kua rite te whiu mō tōu hē, e te tamāhine a Hiona;

heoi anō tāna whakaraunga i a koe.

Ka whiua e ia tōu hē, e te tamāhine a Ēroma,

ka hurahia anō e ia ōu hara.