Miquéias 7

1 Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má. 2 Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí. 3 Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou. 4 Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich. 5 Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých. 6 Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho. 7 Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj. 8 Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin. 9 Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho. 10 Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích. 11 Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd. 12 Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře. 13 A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich. 14 Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních, 15 Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci. 16 Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou. 17 Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou. 18 Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se? 19 Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše. 20 Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.

Te Hēnga Katoa o te Iwi

1 Auē te mate i ahau!

He rite hoki ahau ki ngā kohikohinga o ngā hua raumati,

ki ngā hamunga i te wā e whawhaki karepe ana.

Kāhore he tautau hei kai;

e hiahia ana tōku wairua ki te hua piki mātāmua.

2 Kua ngaro te tangata tapu i runga i te whenua,

kāhore hoki he tangata tika i roto i ngā tāngata;

kei te whanga katoa rātou ki te toto;

kei te whai rātou i tōna hoa, i tōna hoa ki te kupenga.

3 Kei runga ō rātou ringa i te mea kino kia mahia mārietia e rātou;

ka tono te rangatira, kei te tatari hoki te kaiwhakawā kia utua;

ā, ko te tangata nui, e puaki ana i a ia te nanakia o tōna wairua;

nā, whiria tahitia ake e rātou.

4 Ko te tangata pai o rātou, rite tonu ki te tūmatakuru;

ko te mea tino tika, kino atu i te taiepa tātarāmoa.

Kua tae mai te rā o āu tūtei, arā te rā e whiua ai koe;

ko āianei rātou pōkaikaha ai.

5 Kaua e whakapono ki te hoa,

kaua e whakawhirinaki ki te kaiārahi;

kaiponuhia ngā tatau o tōu māngai

ki te wahine e takoto nā i tōu uma.

6 E whakaiti ana hoki te tama ki te pāpā,

e whakatika atu ana te kōtiro ki tōna whaea,

te hunaonga ki tōna hungawai wahine;

ko ngā hoariri o te tangata ko ngā tāngata o tōna whare.

7 Tēnā ko ahau, ka titiro ahau ki a Ihowā;

ka tatari ahau ki te Atua o tōku whakaoranga;

tērā tōku Atua e rongo ki ahau.

Ka Mauria te Whakaoranga e Ihowā

8 Kei whakamanamana ki ahau e tōku hoariri;

ki te hinga ahau, ka ara anō ahau;

ki te noho ahau i te pōuri,

ko Ihowā hei whakamārama mōku.

9 Māku e waha te riri, o Ihowā,

kua hara nei hoki ahau ki a ia;

kia tohe rā anō ia i tāku tohe,

kia whakarite rā anō i tāku whakawā.

Ka whakaputaina ahau e ia ki waho ki te mārama,

ā, ka kite ahau i tōna tika.

10 Kātahi tōku hoariri ka kite,

ā, ka taupokina e te whakamā;

i kī mai rā hoki ia ki ahau,

"Kei hea a Ihowā, tōu Atua?"

Ka kite ōku kanohi i taua wahine;

ākuanei ia takahia ai,

pērātia ai me te paru o ngā ara.

He Poropiti mō te Whakaoranga

11 He rā hei hanganga mō ōu taiepa!

Ā taua rā ka matara rawa atu te tikanga i whakatakotoria.

12 Ā taua rā ka haere mai rātou ki a koe,

mai i Ahiria me ngā pā o Īhipa,

mai i Īhipa ki te awa,

mai i tētahi moana ki tētahi,

i tētahi maunga ki tētahi maunga.

13 Otiia ka ururuatia te whenua,

he mea mō te hunga e noho ana i reira,

mō ngā hua hoki o ā rātou mahi.

14 Whāngaia tāu iwi ki tāu rākau,

ngā hipi o tōu kāinga tupu,

e noho mokemoke nei i te ngahere

i waenganui o Karamere;

kia kai rātou ki Pahana, ki Kireara,

kia pērā me ngā rā o mua.

15 "Ka rite ki ngā rā i haere mai ai koe i te whenua o Īhipa,

ka whakaaturia e ahau ki a ia ngā mea whakamīharo."

16 Ka kite ngā iwi, ka whakamā

ki tō rātou mārohirohi katoa;

ka kōpania tō rātou māngai ki tō rātou ringa,

ā, ka turi ō rātou taringa.

17 Ka mitimiti rātou i te puehu, ānō he nākahi;

ka oho wiri mai rātou i ō rātou piringa kōpiri,

ānō ko ngā mea ngōkingōki o te whenua;

ka haere wehi mai rātou ki a Ihowā, ki tō tātou Atua,

ā, ka mataku ki a koe.

Te Aroha o Ihowā ki a Īharaira

18 Ko wai he Atua hei rite mōu, e muru nei i te hē,

e whakarere noa nei i te poka kē

o ngā mōrehu o tōna wāhi tupu?

E kore ia e kawe tonu i tōna riri ā ake ake,

nō te mea e ngākau nui ana ia ki te tohu tangata.

19 Tērā ia e tahuri anō, ka aroha ki a tātou;

ka pēhia e ia ō tātou kino ki raro ki ōna waewae.

Ka pangā anō e koe ō rātou hara

ki ngā rire o te moana.

20 Ka whakatutukitia e koe te mea tika ki a Hākopa,

te aroha ki a Āperahama,

ko tāu i oati ai ki ō mātou mātua

i ngā rā ō mua.