Zacarias 7

1 Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef, 2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově, 3 A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let? 4 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí: 5 Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili? 6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete? 7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil? 8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí: 9 Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému. 10 A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém. 11 Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli. 12 A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů. 13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů. 14 A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění.

Ka Whakawātia te Nohopuku Māminga

1 Nā, i te whā o ngā tau o Kīngi Tariuha ka puta mai te kupu a Ihowā ki a Hakaraia, i te whā o ngā rā o te iwa o ngā marama, arā o Kihereu. 2 Nā, kua ungā e te hunga o Pētēre a Harētere rāua ko Rekeme Mereke me ā rāua tāngata, ki te īnoi manaaki i a Ihowā, 3 ā, hei kōrero hoki ki ngā tohunga o te whare o Ihowā o ngā mano, ki ngā poropiti hoki, hei mea, "Me tangi rānei ahau i te rima o ngā marama, me te wehe i ahau, me pērā me tāku i mea ai i ēnei tau ka maha?"

4 Nā, ka puta mai te kupu a Ihowā o ngā mano ki ahau, ka mea: 5 "Kōrero ki ngā tāngata katoa o te whenua, rātou ko ngā tohunga, mea atu: ‘I a koutou i nohopuku rā, i tangi rā, i te rima, i te whitu o ngā marama, arā i ēnei tau e whitu tekau, he nohopuku rānei tā koutou ki ahau, ki ahau koia? 6 Ā, i a koutou e kai nei, e inu nei, he teka ianei mā koutou anō tā koutou e kai ai, e inu ai? 7 Ehara ianei i te mea kia rongo koutou i ngā kupu i karangatia e Ihowā, arā e ngā poropiti ō mua, i te mea e nohoia ana a Hiruhārama, e noho rangatira ana, me ōna pā anō ā taka noa, i te mea hoki e nohoia ana te tonga me te mānia?’ "

Te Whiunga i te Whakahoea i ngā Tono a Ihowā

8 I puta mai anō te kupu a Ihowā ki a Hakaraia, i mea: 9 "Ko te kupu tēnei a Ihowā o ngā mano, e mea ana: ‘Kia pono te whakarite o te whakawā, kia puta te aroha me te tohu tangata ki tōna tuakana, ki tōna teina. 10 Kaua hoki e tūkinotia te pouaru, te pani, te manene, te ware; kaua hoki e whakaaroa he kino i roto i ō koutou ngākau ki tōna tuakana, ki tōna teina.’

11 "Heoi, kīhai rātou i pai ki te whakarongo, kei te whakahoki i te pokohiwi, kei te whakapūhoi i ō rātou taringa kei rongo. 12 Āe rā, i meinga e rātou ō rātou ngākau kia rite ki te taimana kei rongo rātou ki te ture, ki ngā kupu hoki i ungā atu e Ihowā o ngā mano, he mea nā tōna wairua, nā te ringa o ngā poropiti ō mua; nā reira ka puta mai he riri nui i a Ihowā o ngā mano.

13 " ‘Nā, i tāna karangatanga, kīhai rātou i rongo; waihoki ka karanga rātou, ā, e kore ahau e rongo,’ e ai tā Ihowā o ngā mano. 14 ‘Otiia, ka āia atu rātou e ahau ki te paroro ki waenga i ngā iwi katoa kīhai i mōhiotia e rātou. Heoi, ururua ana te whenua i muri i a rātou, tē haerea, tē hokia; nā rātou hoki i mea te whenua āhuareka kia ururua.’ "