Píseň písní 5

1 Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí. 2 Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních. 3 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti? 4 Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně. 5 I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory. 6 Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi. 7 Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských. 8 Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí. 9 Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ? 10 Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných. 11 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran. 12 Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti. 13 Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou. 14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené. 15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové. 16 Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. 17 Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou.

1 Eu intru*Cap. 4:16. în grădina mea, soro mireaso,

îmi culeg smirna cu miresmele mele,

îmi mănânc*Cap. 4:11. fagurele de miere cu mierea mea,

îmi beau vinul cu laptele meu… –

Mâncați, prieteni*Luca 15:7,10.Ioan 3:29;15:14.,

beți și îmbătați-vă de dragoste! –

2 Adormisem, dar inima îmi veghea…

Este glasul preaiubitului meu, care bate*Apoc. 3:20.:

„Deschide-mi, soro, scumpo, porumbițo, neprihănito!

Căci capul îmi este plin de rouă,

cârlionții îmi sunt plini de picurii nopții." –

3 „Mi-am scos haina. Cum să mă îmbrac iarăși?

Mi-am spălat picioarele. Cum să le murdăresc iarăși?"

4 Dar iubitul meu a vârât mâna pe gaura zăvorului

și mi-a fost milă de el atunci.

5 M-am sculat să deschid iubitului meu,

în timp ce de pe mâinile mele picura smirnă

și de pe degetele mele picura cea mai aleasă smirnă

pe mânerul zăvorului.

6 Am deschis iubitului meu,

dar iubitul meu plecase, se făcuse nevăzut.

Înnebuneam când îmi vorbea.

L-am căutat*Cap. 3:1., dar nu l-am găsit;

l-am strigat, dar nu mi-a răspuns.

7 Păzitorii care dau ocol cetății m-au întâlnit,

m-au bătut, m-au rănit;

mi-au luat marama străjerii*Cap. 3:3. de pe ziduri.

8 Vă rog fierbinte, fiice ale Ierusalimului, dacă găsiți pe iubitul meu,

ce-i veți spune?… Că sunt bolnavă de dragoste! –

9 Ce are iubitul tău mai mult decât altul,

o, cea mai frumoasă dintre femei?

Ce are iubitul tău mai mult decât altul,

de ne rogi așa de fierbinte? –

10 Iubitul meu este alb și rumen,

deosebindu-se din zece mii.

11 Capul lui este o cunună de aur curat,

pletele lui ca niște valuri sunt negre cum e corbul.

12 Ochii*Cap. 1:8. lui sunt ca niște porumbei pe marginea izvoarelor,

scăldați în lapte și odihnindu-se în fața lui plină.

13 Obrajii lui sunt ca niște straturi de miresme, în care cresc saduri mirositoare;

buzele*Cap. 1:15;4:1. lui sunt niște crini, din care curge cea mai aleasă smirnă.

14 Mâinile lui sunt niște inele de aur, ferecate cu pietre de crisolit;

trupul lui este un chip de fildeș lustruit, acoperit cu pietre de safir;

15 picioarele lui sunt niște stâlpi de marmură albă, așezați pe niște temelii de aur curat.

Înfățișarea lui este ca Libanul, pare un tânăr ales ca cedrii.

16 Cerul gurii lui este numai dulceață și toată ființa lui este plină de farmec.

Așa este iubitul meu, așa este scumpul meu, fiice ale Ierusalimului! –