1 A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.2 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.6 A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.9 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.10 A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.11 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,12 Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.13 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?14 Rozsevač, ten slovo rozsívá.15 Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.16 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.18 A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,19 Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.20 Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.22 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.23 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.24 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.25 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.26 I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.27 A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.28 Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.29 A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.30 I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?31 Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.32 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.33 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.34 A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.35 I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.36 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.37 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.38 A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?39 I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.40 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?41 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

1 Outra vez começou a ensinar à beira do mar. E reuniu-se a ele tão grande multidão que ele entrou num barco e sentou-se nele, sobre o mar; e todo o povo estava em terra junto do mar.2 Então lhes ensinava muitas coisas por parábolas, e lhes dizia no seu ensino:3 Ouvi: Eis que o semeador saiu a semear;4 e aconteceu que, quando semeava, uma parte da semente caiu à beira do caminho, e vieram as aves e a comeram.5 Outra caiu no solo pedregoso, onde não havia muita terra: e logo nasceu, porque não tinha terra profunda;6 mas, saindo o sol, queimou-se; e, porque não tinha raiz, secou-se.7 E outra caiu entre espinhos; e cresceram os espinhos, e a sufocaram; e não deu fruto.8 Mas outras caíram em boa terra e, vingando e crescendo, davam fruto; e um grão produzia trinta, outro sessenta, e outro cem.9 E disse-lhes: Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.10 Quando se achou só, os que estavam ao redor dele, com os doze, interrogaram-no acerca da parábola.11 E ele lhes disse: A vós é confiado o mistério do reino de Deus, mas aos de fora tudo se lhes diz por parábolas;12 para que vendo, vejam, e não percebam; e ouvindo, ouçam, e não entendam; para que não se convertam e sejam perdoados.13 Disse-lhes ainda: Não percebeis esta parábola? como pois entendereis todas as parábolas?14 O semeador semeia a palavra.15 E os que estão junto do caminho são aqueles em quem a palavra é semeada; mas, tendo-a eles ouvido, vem logo Satanás e tira a palavra que neles foi semeada.16 Do mesmo modo, aqueles que foram semeados nos lugares pedregosos são os que, ouvindo a palavra, imediatamente com alegria a recebem;17 mas não têm raiz em si mesmos, antes são de pouca duração; depois, sobrevindo tribulação ou perseguição por causa da palavra, logo se escandalizam.18 Outros ainda são aqueles que foram semeados entre os espinhos; estes são os que ouvem a palavra;19 mas os cuidados do mundo, a sedução das riquezas e a cobiça doutras coisas, entrando, sufocam a palavra, e ela fica infrutífera.20 Aqueles outros que foram semeados em boa terra são os que ouvem a palavra e a recebem, e dão fruto, a trinta, a sessenta, e a cem, por um.21 Disse-lhes mais: Vem porventura a candeia para se meter debaixo do alqueire, ou debaixo da cama? não é antes para se colocar no velador?22 Porque nada está encoberto senão para ser manifesto; e nada foi escondido senão para vir à luz.23 Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.24 Também lhes disse: Atendei ao que ouvis. Com a medida com que medis vos medirão a vós, e ainda se vos acrescentará.25 Pois ao que tem, ser-lhe-á dado; e ao que não tem, até aquilo que tem ser-lhe-á tirado.26 Disse também: O reino de Deus é assim como se um homem lançasse semente à terra,27 e dormisse e se levantasse de noite e de dia, e a semente brotasse e crescesse, sem ele saber como.28 A terra por si mesma produz fruto, primeiro a erva, depois a espiga, e por último o grão cheio na espiga.29 Mas assim que o fruto amadurecer, logo lhe mete a foice, porque é chegada a ceifa.30 Disse ainda: A que assemelharemos o reino de Deus? ou com que parábola o representaremos?31 É como um grão de mostarda que, quando se semeia, é a menor de todas as sementes que há na terra;32 mas, tendo sido semeado, cresce e faz-se a maior de todas as hortaliças e cria grandes ramos, de tal modo que as aves do céu podem aninhar-se à sua sombra.33 E com muitas parábolas tais lhes dirigia a palavra, conforme podiam compreender.34 E sem parábola não lhes falava; mas em particular explicava tudo a seus discípulos.35 Naquele dia, quando já era tarde, disse-lhes: Passemos para o outro lado.36 E eles, deixando a multidão, o levaram consigo, assim como estava, no barco; e havia com ele também outros barcos.37 E se levantou grande tempestade de vento, e as ondas batiam dentro do barco, de modo que já se enchia.38 Ele, porém, estava na popa dormindo sobre a almofada; e despertaram-no, e lhe perguntaram: Mestre, não se te dá que pereçamos?39 E ele, levantando-se, repreendeu o vento, e disse ao mar: Cala-te, aquieta-te. E cessou o vento, e fez-se grande bonança.40 Então lhes perguntou: Por que sois assim tímidos? Ainda não tendes fé?41 Encheram-se de grande temor, e diziam uns aos outros: Quem, porventura, é este, que até o vento e o mar lhe obedecem?