1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

1 Então chegaram a Jesus uns fariseus e escribas vindos de Jerusalém, e lhe perguntaram:2 Por que transgridem os teus discípulos a tradição dos anciãos? pois não lavam as mãos, quando comem.3 Ele, porém, respondendo, disse-lhes: E vós, por que transgredis o mandamento de Deus por causa da vossa tradição?4 Pois Deus ordenou: Honra a teu pai e a tua mãe; e, Quem maldisser a seu pai ou a sua mãe, certamente morrerá.5 Mas vós dizeis: Qualquer que disser a seu pai ou a sua mãe: O que poderias aproveitar de mim é oferta ao Senhor; esse de modo algum terá de honrar a seu pai.6 E assim por causa da vossa tradição invalidastes a palavra de Deus.7 Hipócritas! bem profetizou Isaias a vosso respeito, dizendo:8 Este povo honra-me com os lábios; o seu coração, porém, está longe de mim.9 Mas em vão me adoram, ensinando doutrinas que são preceitos de homem.10 E, clamando a si a multidão, disse-lhes: Ouvi, e entendei:11 Não é o que entra pela boca que contamina o homem; mas o que sai da boca, isso é o que o contamina.12 Então os discípulos, aproximando-se dele, perguntaram-lhe: Sabes que os fariseus, ouvindo essas palavras, se escandalizaram?13 Respondeu-lhes ele: Toda planta que meu Pai celestial não plantou será arrancada.14 Deixai-os; são guias cegos; ora, se um cego guiar outro cego, ambos cairão no barranco.15 E Pedro, tomando a palavra, disse-lhe: Explica-nos essa parábola.16 Respondeu Jesus: Estai vós também ainda sem entender?17 Não compreendeis que tudo o que entra pela boca desce pelo ventre, e é lançado fora?18 Mas o que sai da boca procede do coração; e é isso o que contamina o homem.19 Porque do coração procedem os maus pensamentos, homicídios, adultérios, prostituição, furtos, falsos testemunhos e blasfêmias.20 São estas as coisas que contaminam o homem; mas o comer sem lavar as mãos, isso não o contamina.21 Ora, partindo Jesus dali, retirou-se para as regiões de Tiro e Sidom.22 E eis que uma mulher cananéia, provinda daquelas cercania, clamava, dizendo: Senhor, Filho de Davi, tem compaixão de mim, que minha filha está horrivelmente endemoninhada.23 Contudo ele não lhe respondeu palavra. Chegando-se, pois, a ele os seus discípulos, rogavam-lhe, dizendo: Despede-a, porque vem clamando atrás de nós.24 Respondeu-lhes ele: Não fui enviado senão às ovelhas perdidas da casa de Israel.25 Então veio ela e, adorando-o, disse: Senhor, socorre-me.26 Ele, porém, respondeu: Não é bom tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cachorrinhos.27 Ao que ela disse: Sim, Senhor, mas até os cachorrinhos comem das migalhas que caem da mesa dos seus donos.28 Então respondeu Jesus, e disse-lhe: ó mulher, grande é a tua fé! seja-te feito como queres. E desde aquela hora sua filha ficou sã.29 Partindo Jesus dali, chegou ao pé do mar da Galiléia; e, subindo ao monte, sentou-se ali.30 E vieram a ele grandes multidões, trazendo consigo coxos, aleijados, cegos, mudos, e outros muitos, e lhos puseram aos pés; e ele os curou;31 de modo que a multidão se admirou, vendo mudos a falar, aleijados a ficar sãos, coxos a andar, cegos a ver; e glorificaram ao Deus de Israel.32 Jesus chamou os seus discípulos, e disse: Tenho compaixão da multidão, porque já faz três dias que eles estão comigo, e não têm o que comer; e não quero despedi-los em jejum, para que não desfaleçam no caminho.33 Disseram-lhe os discípulos: Donde nos viriam num deserto tantos pães, para fartar tamanha multidão?34 Perguntou-lhes Jesus: Quantos pães tendes? E responderam: Sete, e alguns peixinhos.35 E tendo ele ordenado ao povo que se sentasse no chão,36 tomou os sete pães e os peixes, e havendo dado graças, partiu-os, e os entregava aos discípulos, e os discípulos á multidão.37 Assim todos comeram, e se fartaram; e do que sobejou dos pedaços levantaram sete alcofas cheias.38 Ora, os que tinham comido eram quatro mil homens além de mulheres e crianças.39 E havendo Jesus despedido a multidão, entrou no barco, e foi para os confins de Magadã.