1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.38 To jest přední a veliké přikázání.39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

1 Então Jesus tornou a falar-lhes por parábolas, dizendo:2 O reino dos céus é semelhante a um rei, que celebrou as bodas de seu filho.3 Enviou os seus servos a chamar os convidados para a festa, e estes não quiseram vir.4 Enviou ainda outros servos com este recado: Dizei aos convidados: Tenho já preparado o meu banquete; as minhas reses e os meus cevados estão mortos, e tudo está pronto; vinde às bodas.5 Mas eles não fizeram caso e foram, um para o seu campo, outro para o seu negócio;6 e os outros, agarrando os servos, os ultrajaram e mataram.7 Irou-se o rei, e mandou as suas tropas exterminar aqueles assassinos e incendiar a sua cidade.8 Então disse aos servos: As bodas estão preparadas, mas os convidados não eram dignos;9 ide, pois, às encruzilhadas dos caminhos e chamai para as bodas a quantos encontrardes.10 Indo aqueles servos pelos caminhos, reuniram todos os que encontraram, maus e bons; e a sala nupcial ficou cheia de convivas.11 Mas entrando o rei para ver os convivas, notou ali um homem que não trajava veste nupcial,12 e perguntou-lhe: Amigo, como entraste aqui sem veste nupcial? Ele, porém, emudeceu.13 Então o rei disse aos servos: Atai-o de pés e mãos, e lançai-o nas trevas exteriores; ali haverá o choro e o ranger de dentes.14 Pois muitos são chamados, mas poucos escolhidos.15 Então os fariseus se retiraram e consultaram entre si como o apanhariam em alguma palavra;16 Enviaram os seus discípulos, juntamente com os herodianos, a perguntar: Mestre, sabemos que és verdadeiro e que ensinas o caminho de Deus segundo a verdade, e não se te dá de ninguém, porque não te deixas levar de respeitos humanos;17 dize-nos, pois, qual é o teu parecer; é lícito ou não pagar o tributo a César?18 Porém Jesus, tendo percebido a malícia deles, respondeu-lhes: Por que me experimentais, hipócritas?19 Mostrai-me uma moeda de tributo. Trouxeram-lhe um denário.20 Ele perguntou: De quem é esta efígie e inscrição?21 Responderam: De César. Então lhes disse Jesus: Dai, pois, a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.22 Ao ouvirem isto, admiraram-se e, deixando-o, foram-se.23 No mesmo dia vieram alguns saduceus, que dizem não haver ressurreição, e o interrogaram, dizendo:24 Mestre, Moisés disse: Se alguém morrer sem deixar filhos, seu irmão casará com a viúva e dará sucessão ao falecido.25 Ora havia entre nós sete irmãos: o primeiro, depois de ter casado, morreu e, não havendo sucessão, deixou sua mulher a seu irmão;26 do mesmo modo também o segundo e o terceiro, até o sétimo.27 Depois de todos eles morreu a mulher.28 Na ressurreição, pois, a qual dos sete pertencerá a mulher? porque todos foram casados com ela.29 Respondeu-lhes Jesus: Errais, não sabendo as Escrituras, nem o poder de Deus.30 Pois na ressurreição nem os homens casam, nem as mulheres são dadas em casamento porém são como os anjos no céu.31 E, quanto à ressurreição dos mortos, não lestes o que foi dito por Deus:32 Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque, e o Deus de Jacó? Ora, ele não é Deus de mortos, mas de vivos.33 E as multidões, ouvindo isso, se maravilhavam da sua doutrina.34 Os fariseus, quando souberam, que ele fizera emudecer os saduceus, reuniram-se todos;35 e um deles, doutor da lei, para o experimentar, interrogou-o, dizendo:36 Mestre, qual é o grande mandamento na lei?37 Respondeu-lhe Jesus: Amarás ao Senhor teu Deus de todo o teu coração, de toda a tua alma, e de todo o teu entendimento.38 Este é o grande e primeiro mandamento.39 E o segundo, semelhante a este, é: Amarás ao teu próximo como a ti mesmo.40 Destes dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.41 Ora, enquanto os fariseus estavam reunidos, interrogou-os Jesus, dizendo:42 Que pensais vós do Cristo? De quem é filho? Responderam-lhe: De Davi.43 Replicou-lhes ele: Como é então que Davi, no Espírito, lhe chama Senhor, dizendo:44 Disse o Senhor ao meu Senhor: Assenta-te à minha direita, até que eu ponha os teus inimigos de baixo dos teus pés?45 Se Davi, pois, lhe chama Senhor, como é ele seu filho?46 E ninguém podia responder-lhe palavra; nem desde aquele dia jamais ousou alguém interrogá-lo.