1 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium.

2 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium.

3 Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci.

4 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád.

5 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné.

6 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými.

7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu;

8 Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce:

9 Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci?

10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté.

11 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého.

12 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.

13 **

1 Whither is thy beloved gone,

O thou fairest among women?

Whither hath thy beloved turned him,

That we may seek him with thee?

2 My beloved is gone down to his garden,

To the beds of spices,

To feed in the gardens, and to gather lilies.

3 I am my beloved’s, and my beloved is mine;

He feedeth his flock among the lilies,

4 Thou art fair, O my love, as Tirzah,

Comely as Jerusalem,

Terrible as an army with banners.

5 Turn away thine eyes from me,

For they have overcome me.

Thy hair is as a flock of goats,

That lie along the side of Gilead.

6 Thy teeth are like a flock of ewes,

Which are come up from the washing;

Whereof every one hath twins,

And none is bereaved among them.

7 Thy temples are like a piece of a pomegranate

Behind thy veil.

8 There are threescore queens, and fourscore concubines,

And virgins without number.

9 My dove, my undefiled, is but one;

She is the only one of her mother;

She is the choice one of her that bare her.

The daughters saw her, and called her blessed;

Yea, the queens and the concubines, and they praised her.

10 Who is she that looketh forth as the morning,

Fair as the moon,

Clear as the sun,

Terrible as an army with banners?

11 I went down into the garden of nuts,

To see the green plants of the valley,

To see whether the vine budded,

And the pomegranates were in flower.

12 Before I was aware, my soul set me

Among the chariots of my princely people.

13 Return, return, O Shulammite;

Return, return, that we may look upon thee.

Why will ye look upon the Shulammite,

As upon the dance of Mahanaim?