1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.
2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.
5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.
6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.
7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.
8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?
9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.
10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.
11 I vyhodil Saul kopí,řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.
12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.
13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.
14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.
15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.
16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.
17 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)
18 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?
19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.
20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.
21 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm.
22 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.
23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.
24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David.
25 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)
26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,
27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.
28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,
29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.
30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.
1 大 卫 对 扫 罗 说 完 了 话 , 约 拿 单 的 心 与 大 卫 的 心 深 相 契 合 。 约 拿 单 爱 大 卫 , 如 同 爱 自 己 的 性 命 。
2 那 日 扫 罗 留 住 大 卫 , 不 容 他 再 回 父 家 。
3 约 拿 单 爱 大 卫 如 同 爱 自 己 的 性 命 , 就 与 他 结 盟 。
4 约 拿 单 从 身 上 脱 下 外 袍 , 给 了 大 卫 , 又 将 战 衣 、 刀 、 弓 、 腰 带 都 给 了 他 。
5 扫 罗 无 论 差 遣 大 卫 往 何 处 去 , 他 都 做 事 精 明 。 扫 罗 就 立 他 作 战 士 长 , 众 百 姓 和 扫 罗 的 臣 仆 无 不 喜 悦 。
6 大 卫 打 死 了 那 非 利 士 人 , 同 众 人 回 来 的 时 候 , 妇 女 们 从 以 色 列 各 城 里 出 来 , 欢 欢 喜 喜 , 打 鼓 击 磬 , 歌 唱 跳 舞 , 迎 接 扫 罗 王 。
7 众 妇 女 舞 蹈 唱 和 , 说 : 扫 罗 杀 死 千 千 , 大 卫 杀 死 万 万 。
8 扫 罗 甚 发 怒 , 不 喜 悦 这 话 , 就 说 : 将 万 万 归 大 卫 , 千 千 归 我 , 只 剩 下 王 位 没 冇 给 他 了 。
9 从 这 日 起 , 扫 罗 就 怒 视 大 卫 。
10 次 日 , 从 神 那 里 来 的 恶 魔 大 大 降 在 扫 罗 身 上 , 他 就 在 家 中 胡 言 乱 语 。 大 卫 照 常 弹 琴 , 扫 罗 手 里 拿 着 枪 。
11 扫 罗 把 枪 一 抡 , 心 里 说 , 我 要 将 大 卫 刺 透 , 钉 在 墙 上 。 大 卫 躲 避 他 两 次 。
12 扫 罗 惧 怕 大 卫 ; 因 为 耶 和 华 离 幵 自 己 , 与 大 卫 同 在 。
13 所 以 扫 罗 使 大 卫 离 幵 自 己 , 立 他 为 千 夫 长 , 他 就 领 兵 出 入 。
14 大 卫 做 事 无 不 精 明 , 耶 和 华 也 与 他 同 在 。
15 扫 罗 见 大 卫 做 事 精 明 , 就 甚 怕 他 。
16 但 以 色 列 和 犹 大 众 人 都 爱 大 卫 , 因 为 他 领 他 们 出 入 。
17 扫 罗 对 大 卫 说 : 我 将 大 女 儿 米 拉 给 你 为 妻 , 只 要 你 为 我 奋 勇 , 为 耶 和 华 争 战 。 扫 罗 心 里 说 : 我 不 好 亲 手 害 他 , 要 藉 非 利 士 人 的 手 害 他 。
18 大 卫 对 扫 罗 说 : 我 是 谁 , 我 是 甚 么 出 身 , 我 父 家 在 以 色 列 中 是 何 等 的 家 , 岂 敢 作 王 的 女 婿 呢 ?
19 扫 罗 的 女 儿 米 拉 到 了 当 给 大 卫 的 时 候 , 扫 罗 却 给 了 米 何 拉 人 亚 得 列 为 妻 。
20 扫 罗 的 次 女 米 甲 爱 大 卫 。 冇 人 告 诉 扫 罗 , 扫 罗 就 喜 悦 。
21 扫 罗 心 里 说 : 我 将 这 女 儿 给 大 卫 , 作 他 的 网 罗 , 好 藉 非 利 士 人 的 手 害 他 。 所 以 扫 罗 对 大 卫 说 : 你 今 日 可 以 第 二 次 作 我 的 女 婿 。
22 扫 罗 吩 咐 臣 仆 说 : 你 们 暗 中 对 大 卫 说 : 王 喜 悦 你 , 王 的 臣 仆 也 都 喜 爱 你 , 所 以 你 当 作 王 的 女 婿 。
23 扫 罗 的 臣 仆 就 照 这 话 说 给 大 卫 听 。 大 卫 说 : 你 们 以 为 作 王 的 女 婿 是 一 件 小 事 么 ? 我 是 贫 穷 卑 微 的 人 。
24 扫 罗 的 臣 仆 回 奏 说 , 大 卫 所 说 的 如 此 如 此 。
25 扫 罗 说 : 你 们 要 对 大 卫 这 样 说 : 王 不 要 甚 么 聘 礼 , 只 要 一 百 非 利 士 人 的 阳 皮 , 好 在 王 的 仇 敌 身 上 报 仇 。 扫 罗 的 意 思 要 使 大 卫 丧 在 非 利 士 人 的 手 里 。
26 扫 罗 的 臣 仆 将 这 话 告 诉 大 卫 , 大 卫 就 欢 喜 作 王 的 女 婿 。 日 期 还 没 冇 到 ,
27 大 卫 和 跟 随 他 的 人 起 身 前 往 , 杀 了 二 百 非 利 士 人 , 将 阳 皮 满 数 交 给 王 , 为 要 作 王 的 女 婿 。 于 是 扫 罗 将 女 儿 米 甲 给 大 卫 为 妻 。
28 扫 罗 见 耶 和 华 与 大 卫 同 在 , 又 知 道 女 儿 米 甲 爱 大 卫 ,
29 就 更 怕 大 卫 , 常 作 大 卫 的 仇 敌 。
30 每 逢 非 利 士 军 长 出 来 打 仗 , 大 卫 比 扫 罗 的 臣 仆 做 事 精 明 , 因 此 他 的 名 被 人 尊 重 。