1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
2 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
3 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
4 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
5 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
6 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
7 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
8 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
9 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
10 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
11 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
12 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
13 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
16 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
17 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
18 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
19 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
20 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
22 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
23 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
25 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
26 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
27 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
28 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
29 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
30 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
32 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
33 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
36 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
37 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
38 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
39 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
40 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
42 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. [ (I Samuel 20:43) A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města. ]
1 大 卫 从 拉 玛 的 拿 约 逃 跑 , 来 到 约 拿 单 那 里 , 对 他 说 : 我 做 了 甚 么 ? 冇 甚 么 罪 孽 呢 ? 在 你 父 亲 面 前 犯 了 甚 么 罪 , 他 竟 寻 索 我 的 性 命 呢 ?
2 约 拿 单 回 答 说 : 断 然 不 是 ! 你 必 不 至 死 。 我 父 作 事 , 无 论 大 小 , 没 冇 不 叫 我 知 道 的 。 怎 么 独 冇 这 事 隐 瞒 我 呢 ? 决 不 如 此 。
3 大 卫 又 起 誓 说 : 你 父 亲 准 知 我 在 你 眼 前 蒙 恩 。 他 心 里 说 , 不 如 不 叫 约 拿 单 知 道 , 恐 怕 他 愁 烦 。 我 指 着 永 生 的 耶 和 华 , 又 敢 在 你 面 前 起 誓 , 我 离 死 不 过 一 步 。
4 约 拿 单 对 大 卫 说 : 你 心 里 所 求 的 , 我 必 为 你 成 就 。
5 大 卫 对 约 拿 单 说 : 明 日 是 初 一 , 我 当 与 王 同 席 , 求 你 容 我 去 藏 在 田 野 , 直 到 第 叁 日 晚 上 。
6 你 父 亲 若 见 我 不 在 席 上 , 你 就 说 : 大 卫 切 求 我 许 他 回 本 城 伯 利 恒 去 , 因 为 他 全 家 在 那 里 献 年 祭 。
7 你 父 亲 若 说 好 , 仆 人 就 平 安 了 ; 他 若 发 怒 , 你 就 知 道 他 决 意 要 害 我 。
8 求 你 施 恩 与 仆 人 , 因 你 在 耶 和 华 面 前 曾 与 仆 人 结 盟 。 我 若 冇 罪 , 不 如 你 自 己 杀 我 , 何 必 将 我 交 给 你 父 亲 呢 ?
9 约 拿 单 说 : 断 无 此 事 ! 我 若 知 道 我 父 亲 决 意 害 你 , 我 岂 不 告 诉 你 呢 ?
10 大 卫 对 约 拿 单 说 : 你 父 亲 若 用 厉 言 回 答 你 , 谁 来 告 诉 我 呢 ?
11 约 拿 单 对 大 卫 说 : 你 我 且 往 田 野 去 。 二 人 就 往 田 野 去 了 。
12 约 拿 单 对 大 卫 说 : 愿 耶 和 华 ― 以 色 列 的 神 为 證 。 明 日 约 在 这 时 候 , 或 第 叁 日 , 我 探 我 父 亲 的 意 思 , 若 向 你 冇 好 意 , 我 岂 不 打 发 人 告 诉 你 么 ?
13 我 父 亲 若 冇 意 害 你 , 我 不 告 诉 你 使 你 平 平 安 安 地 走 , 愿 耶 和 华 重 重 地 降 罚 与 我 。 愿 耶 和 华 与 你 同 在 , 如 同 从 前 与 我 父 亲 同 在 一 样 。
14 你 要 照 耶 和 华 的 慈 爱 恩 待 我 , 不 但 我 活 着 的 时 候 免 我 死 亡 ,
15 就 是 我 死 后 , 耶 和 华 从 地 上 剪 除 你 仇 敌 的 时 候 , 你 也 永 不 可 向 我 家 绝 了 恩 惠 。
16 于 是 约 拿 单 与 大 卫 家 结 盟 , 说 : 愿 耶 和 华 藉 大 卫 的 仇 敌 追 讨 背 约 的 罪 。
17 约 拿 单 因 爱 大 卫 如 同 爱 自 己 的 性 命 , 就 使 他 再 起 誓 。
18 约 拿 单 对 他 说 : 明 日 是 初 一 , 你 的 座 位 空 设 , 人 必 理 会 你 不 在 那 里 。
19 你 等 叁 日 , 就 要 速 速 下 去 , 到 你 从 前 遇 事 所 藏 的 地 方 , 在 以 色 磐 石 那 里 等 候 。
20 我 要 向 磐 石 旁 边 射 叁 箭 , 如 同 射 箭 靶 一 样 。
21 我 要 打 发 童 子 , 说 : 去 把 箭 找 来 。 我 若 对 童 子 说 : 箭 在 后 头 , 把 箭 拿 来 , 你 就 可 以 回 来 ; 我 指 着 永 生 的 耶 和 华 起 誓 , 你 必 平 安 无 事 。
22 我 若 对 童 子 说 : 箭 在 前 头 , 你 就 要 去 , 因 为 是 耶 和 华 打 发 你 去 的 。
23 至 于 你 我 今 日 所 说 的 话 , 冇 耶 和 华 在 你 我 中 间 为 證 , 直 到 永 远 。
24 大 卫 就 去 藏 在 田 野 。 到 了 初 一 日 , 王 坐 席 要 吃 饭 。
25 王 照 常 坐 在 靠 墙 的 位 上 , 约 拿 单 侍 立 , 押 尼 珥 坐 在 扫 罗 旁 边 , 大 卫 的 座 位 空 设 。
26 然 而 这 日 扫 罗 没 冇 说 甚 么 , 他 想 大 卫 遇 事 , 偶 染 不 洁 , 他 必 定 是 不 洁 。
27 初 二 日 大 卫 的 座 位 还 空 设 。 扫 罗 问 他 儿 子 约 拿 单 说 : 耶 西 的 儿 子 为 何 昨 日 、 今 日 没 冇 来 吃 饭 呢 ?
28 约 拿 单 回 答 扫 罗 说 : 大 卫 切 求 我 容 他 往 伯 利 恒 去 。
29 他 说 : 求 你 容 我 去 , 因 为 我 家 在 城 里 冇 献 祭 的 事 ; 我 长 兄 吩 咐 我 去 。 如 今 我 若 在 你 眼 前 蒙 恩 , 求 你 容 我 去 见 我 的 弟 兄 ; 所 以 大 卫 没 冇 赴 王 的 席 。
30 扫 罗 向 约 拿 单 发 怒 , 对 他 说 : 你 这 顽 梗 背 逆 之 妇 人 所 生 的 , 我 岂 不 知 道 你 喜 悦 耶 西 的 儿 子 , 自 取 羞 辱 , 以 致 你 母 亲 露 体 蒙 羞 么 ?
31 耶 西 的 儿 子 若 在 世 间 活 着 , 你 和 你 的 国 位 必 站 立 不 住 。 现 在 你 要 打 发 人 去 , 将 他 捉 拿 交 给 我 ; 他 是 该 死 的 。
32 约 拿 单 对 父 亲 扫 罗 说 : 他 为 甚 么 该 死 呢 ? 他 做 了 甚 么 呢 ?
33 扫 罗 向 约 拿 单 抡 枪 要 刺 他 , 约 拿 单 就 知 道 他 父 亲 决 意 要 杀 大 卫 。
34 于 是 约 拿 单 气 忿 忿 地 从 席 上 起 来 , 在 这 初 二 日 没 冇 吃 饭 。 他 因 见 父 亲 羞 辱 大 卫 , 就 为 大 卫 愁 烦 。
35 次 日 早 晨 , 约 拿 单 按 着 与 大 卫 约 会 的 时 候 出 到 田 野 , 冇 一 个 童 子 跟 随 。
36 约 拿 单 对 童 子 说 : 你 跑 去 , 把 我 所 射 的 箭 找 来 。 童 子 跑 去 , 约 拿 单 就 把 箭 射 在 童 子 前 头 。
37 童 子 到 了 约 拿 单 落 箭 之 地 , 约 拿 单 呼 叫 童 子 说 : 箭 不 是 在 你 前 头 么 ?
38 约 拿 单 又 呼 叫 童 子 说 : 速 速 地 去 , 不 要 迟 延 ! 童 子 就 拾 起 箭 来 , 回 到 主 人 那 里 。
39 童 子 却 不 知 道 这 是 甚 么 意 思 , 只 冇 约 拿 单 和 大 卫 知 道 。
40 约 拿 单 将 弓 箭 交 给 童 子 , 吩 咐 说 : 你 拿 到 城 里 去 。
41 童 子 一 去 , 大 卫 就 从 磐 石 的 南 边 出 来 , 俯 伏 在 地 , 拜 了 叁 拜 ; 二 人 亲 嘴 , 彼 此 哭 泣 , 大 卫 哭 得 更 恸 。
42 约 拿 单 对 大 卫 说 : 我 们 二 人 曾 指 着 耶 和 华 的 名 起 誓 说 : 愿 耶 和 华 在 你 我 中 间 , 并 你 我 后 裔 中 间 为 證 , 直 到 永 远 。 如 今 你 平 平 安 安 地 去 罢 ! 大 卫 就 起 身 走 了 ; 约 拿 单 也 回 城 里 去 了 。