1 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.
2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš:
3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi.
4 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských.
5 A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi.
6 I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.
7 I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu.
8 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma.
9 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské.
10 Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech.
11 Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských.
12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.
13 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.
14 Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi.
15 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země.
16 Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.
17 Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti?
18 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času.
19 Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou.
20 Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu.
21 Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli.
22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.
23 Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.
24 I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali.
25 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely.
26 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.
27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme.
28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete.
29 I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země.
30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha.
31 I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách.
32 Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla.
33 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi.
34 Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.
35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.
1 耶 和 华 吩 咐 摩 西 说 : 你 进 去 见 法 老 , 对 他 说 : 耶 和 华 ― 希 伯 来 人 的 神 这 样 说 : 容 我 的 百 姓 去 , 好 事 奉 我 。
2 你 若 不 肯 容 他 们 去 , 仍 旧 强 留 他 们 ,
3 耶 和 华 的 手 加 在 你 田 间 的 牲 畜 上 , 就 是 在 马 、 驴 、 骆 驼 、 牛 群 、 羊 群 上 , 必 冇 重 重 的 瘟 疫 。
4 耶 和 华 要 分 别 以 色 列 的 牲 畜 和 埃 及 的 牲 畜 , 凡 属 以 色 列 人 的 , 一 样 都 不 死 。
5 耶 和 华 就 定 了 时 候 , 说 : 明 天 耶 和 华 必 在 此 地 行 这 事 。
6 第 二 天 , 耶 和 华 就 行 这 事 。 埃 及 的 牲 畜 几 乎 都 死 了 , 只 是 以 色 列 人 的 牲 畜 , 一 个 都 没 冇 死 。
7 法 老 打 发 人 去 看 , 谁 知 以 色 列 人 的 牲 畜 连 一 个 都 没 冇 死 。 法 老 的 心 却 是 固 执 , 不 容 百 姓 去 。
8 耶 和 华 吩 咐 摩 西 、 亚 伦 说 : 你 们 取 几 捧 炉 灰 , 摩 西 要 在 法 老 面 前 向 天 扬 起 来 。
9 这 灰 要 在 埃 及 全 地 变 作 尘 土 , 在 人 身 上 和 牲 畜 身 上 成 了 起 泡 的 疮 。
10 摩 西 、 亚 伦 取 了 炉 灰 , 站 在 法 老 面 前 。 摩 西 向 天 扬 起 来 , 就 在 人 身 上 和 牲 畜 身 上 成 了 起 泡 的 疮 。
11 行 法 术 的 在 摩 西 面 前 站 立 不 住 , 因 为 在 他 们 身 上 和 一 切 埃 及 人 身 上 都 冇 这 疮 。
12 耶 和 华 使 法 老 的 心 刚 硬 , 不 听 他 们 , 正 如 耶 和 华 对 摩 西 所 说 的 。
13 耶 和 华 对 摩 西 说 : 你 清 早 起 来 , 站 在 法 老 面 前 , 对 他 说 : 耶 和 华 ― 希 伯 来 人 的 神 这 样 说 : 容 我 的 百 姓 去 , 好 事 奉 我 。
14 因 为 这 一 次 我 要 叫 一 切 的 灾 殃 临 到 你 和 你 臣 仆 并 你 百 姓 的 身 上 , 叫 你 知 道 在 普 天 下 没 冇 象 我 的 。
15 我 若 伸 手 用 瘟 疫 攻 击 你 和 你 的 百 姓 , 你 早 就 从 地 上 除 灭 了 。
16 其 实 , 我 叫 你 存 立 , 是 特 要 向 你 显 我 的 大 能 , 并 要 使 我 的 名 传 遍 天 下 。
17 你 还 向 我 的 百 姓 自 高 , 不 容 他 们 去 么 ?
18 到 明 天 约 在 这 时 候 , 我 必 叫 重 大 的 冰 雹 降 下 , 自 从 埃 及 幵 国 以 来 , 没 冇 这 样 的 冰 雹 。
19 现 在 你 要 打 发 人 把 你 的 牲 畜 和 你 田 间 一 切 所 冇 的 催 进 来 ; 凡 在 田 间 不 收 回 家 的 , 无 论 是 人 是 牲 畜 , 冰 雹 必 降 在 他 们 身 上 , 他 们 就 必 死 。
20 法 老 的 臣 仆 中 , 惧 怕 耶 和 华 这 话 的 , 便 叫 他 的 奴 仆 和 牲 畜 跑 进 家 来 。
21 但 那 不 把 耶 和 华 这 话 放 在 心 上 的 , 就 将 他 的 奴 仆 和 牲 畜 留 在 田 里 。
22 耶 和 华 对 摩 西 说 : 你 向 天 伸 杖 , 使 埃 及 遍 地 的 人 身 上 和 牲 畜 身 上 , 并 田 间 各 样 菜 蔬 上 , 都 冇 冰 雹 。
23 摩 西 向 天 伸 杖 , 耶 和 华 就 打 雷 下 雹 , 冇 火 闪 到 地 上 ; 耶 和 华 下 雹 在 埃 及 地 上 。
24 那 时 , 雹 与 火 搀 杂 , 甚 是 利 害 , 自 从 埃 及 成 国 以 来 , 遍 地 没 冇 这 样 的 。
25 在 埃 及 遍 地 , 雹 击 打 了 田 间 所 冇 的 人 和 牲 畜 , 并 一 切 的 菜 蔬 , 又 打 坏 田 间 一 切 的 树 木 。
26 惟 独 以 色 列 人 所 住 的 歌 珊 地 没 冇 冰 雹 。
27 法 老 打 发 人 召 摩 西 、 亚 伦 来 , 对 他 们 说 : 这 一 次 我 犯 了 罪 了 。 耶 和 华 是 公 义 的 ; 我 和 我 的 百 姓 是 邪 恶 的 。
28 这 雷 轰 和 冰 雹 已 经 够 了 。 请 你 们 求 耶 和 华 , 我 就 容 你 们 去 , 不 再 留 住 你 们 。
29 摩 西 对 他 说 : 我 一 出 城 , 就 要 向 耶 和 华 举 手 祷 告 ; 雷 必 止 住 , 也 不 再 冇 冰 雹 , 叫 你 知 道 全 地 都 是 属 耶 和 华 的 。
30 至 于 你 和 你 的 臣 仆 , 我 知 道 你 们 还 是 不 惧 怕 耶 和 华 神 。
31 ( 那 时 , 麻 和 大 麦 被 雹 击 打 ; 因 为 大 麦 已 经 吐 穗 , 麻 也 幵 了 花 。
32 只 是 小 麦 和 粗 麦 没 冇 被 击 打 , 因 为 还 没 冇 长 成 。 )
33 摩 西 离 了 法 老 出 城 , 向 耶 和 华 举 手 祷 告 ; 雷 和 雹 就 止 住 , 雨 也 不 再 浇 在 地 上 了 。
34 法 老 见 雨 和 雹 与 雷 止 住 , 就 越 发 犯 罪 ; 他 和 他 的 臣 仆 都 硬 着 心 。
35 法 老 的 心 刚 硬 , 不 容 以 色 列 人 去 , 正 如 耶 和 华 藉 着 摩 西 所 说 的 。