1 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo.
2 A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi.
3 A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého.
4 Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem.
5 Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil.
6 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů.
7 Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je.
8 Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli.
9 Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu.
10 A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním.
11 Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský.
12 I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral.
13 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala?
14 Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna.
15 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se.
16 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil.
17 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu?
18 Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země.
19 Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil.
20 I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně:
21 Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím.
22 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem.
23 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným?
24 Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm?
25 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu?
26 I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně.
27 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel.
28 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět.
29 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti.
30 I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti.
31 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti.
32 Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset.
33 I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.
1 耶 和 華 在 幔 利 橡 樹 那 裡 、 向 亞 伯 拉 罕 顯 現 出 來 . 那 時 正 熱 、 亞 伯 拉 罕 坐 在 帳 棚 門 口 。
2 舉 目 觀 看 、 見 有 三 個 人 在 對 面 站 著 . 他 一 見 、 就 從 帳 棚 門 口 跑 去 迎 接 他 們 、 俯 伏 在 地 、
3 說 、 我 主 、 我 若 在 你 眼 前 蒙 恩 、 求 你 不 要 離 開 僕 人 往 前 去 。
4 容 我 拿 點 水 來 、 你 們 洗 洗 腳 、 在 樹 下 歇 息 歇 息 .
5 我 再 拿 一 點 餅 來 、 你 們 可 以 加 添 心 力 、 然 後 往 前 去 、 你 們 既 到 僕 人 這 裡 來 、 理 當 如 此 。 他 們 說 、 就 照 你 說 的 行 罷 。
6 亞 伯 拉 罕 急 忙 進 帳 棚 見 撒 拉 說 、 你 速 速 拿 三 細 亞 細 麵 調 和 作 餅 。
7 亞 伯 拉 罕 又 跑 到 牛 群 裡 、 牽 了 一 隻 又 嫩 又 好 的 牛 犢 來 、 交 給 僕 人 、 僕 人 急 忙 豫 備 好 了 。
8 亞 伯 拉 罕 又 取 了 奶 油 和 奶 、 並 豫 備 好 的 牛 犢 來 、 擺 在 他 們 面 前 、 自 己 在 樹 下 站 在 旁 邊 、 他 們 就 喫 了 。
9 他 們 問 亞 伯 拉 罕 說 、 你 妻 子 撒 拉 在 那 裡 、 他 說 、 在 帳 棚 裡 。
10 三 人 中 有 一 位 說 、 到 明 年 這 時 候 、 我 必 要 回 到 你 這 裡 、 你 的 妻 子 撒 拉 必 生 一 個 兒 子 . 撒 拉 在 那 人 後 邊 的 帳 棚 門 口 、 也 聽 見 了 這 話 。
11 亞 伯 拉 罕 和 撒 拉 年 紀 老 邁 、 撒 拉 的 月 經 已 斷 絕 了 。
12 撒 拉 心 裡 暗 笑 、 說 、 我 既 已 衰 敗 、 我 主 也 老 邁 、 豈 能 有 這 喜 事 呢 。
13 耶 和 華 對 亞 伯 拉 罕 說 、 撒 拉 為 甚 麼 暗 笑 、 說 、 我 既 已 年 老 、 果 真 能 生 養 嗎 。
14 耶 和 華 豈 有 難 成 的 事 麼 . 到 了 日 期 、 明 年 這 時 候 、 我 必 回 到 你 這 裡 、 撒 拉 必 生 一 個 兒 子 。
15 撒 拉 就 害 怕 、 不 承 認 、 說 、 我 沒 有 笑 . 那 位 說 、 不 然 、 你 實 在 笑 了 。
16 三 人 就 從 那 裡 起 行 、 向 所 多 瑪 觀 看 、 亞 伯 拉 罕 也 與 他 們 同 行 、 要 送 他 們 一 程 。
17 耶 和 華 說 、 我 所 要 作 的 事 、 豈 可 瞞 著 亞 伯 拉 罕 呢 .
18 亞 伯 拉 罕 必 要 成 為 強 大 的 國 、 地 上 的 萬 國 都 必 因 他 得 福 。
19 我 眷 顧 他 、 為 要 叫 他 吩 咐 他 的 眾 子 、 和 他 的 眷 屬 、 遵 守 我 的 道 、 秉 公 行 義 、 使 我 所 應 許 亞 伯 拉 罕 的 話 都 成 就 了 。
20 耶 和 華 說 、 所 多 瑪 和 蛾 摩 拉 的 罪 惡 甚 重 、 聲 聞 於 我 。
21 我 現 在 要 下 去 、 察 看 他 們 所 行 的 、 果 然 盡 像 那 達 到 我 耳 中 的 聲 音 一 樣 麼 . 若 是 不 然 、 我 也 必 知 道 。
22 二 人 轉 身 離 開 那 裡 、 向 所 多 瑪 去 、 但 亞 伯 拉 罕 仍 舊 站 在 耶 和 華 面 前 。
23 亞 伯 拉 罕 近 前 來 說 、 無 論 善 惡 、 你 都 要 剿 滅 麼 。
24 假 若 那 城 裡 有 五 十 個 義 人 、 你 還 剿 滅 那 地 方 麼 。 不 為 城 裡 這 五 十 個 義 人 饒 恕 其 中 的 人 麼 。
25 將 義 人 與 惡 人 同 殺 、 將 義 人 與 惡 人 一 樣 看 待 、 這 斷 不 是 你 所 行 的 . 審 判 全 地 的 主 、 豈 不 行 公 義 麼 。
26 耶 和 華 說 、 我 若 在 所 多 瑪 城 裡 見 有 五 十 個 義 人 、 我 就 為 他 們 的 緣 故 、 饒 恕 那 地 方 的 眾 人 。
27 亞 伯 拉 罕 說 、 我 雖 然 是 灰 塵 、 還 敢 對 主 說 話 .
28 假 若 這 五 十 個 義 人 短 了 五 個 、 你 就 因 為 短 了 五 個 毀 滅 全 城 麼 . 他 說 、 我 在 那 裡 若 見 有 四 十 五 個 、 也 不 毀 滅 那 城 。
29 亞 伯 拉 罕 又 對 他 說 、 假 若 在 那 裡 見 有 四 十 個 怎 麼 樣 呢 . 他 說 、 為 這 四 十 個 的 緣 故 、 我 也 不 作 這 事 。
30 亞 伯 拉 罕 說 、 求 主 不 要 動 怒 、 容 我 說 . 假 若 在 那 裡 見 有 三 十 個 怎 麼 樣 呢 . 他 說 、 我 在 那 裡 若 見 有 三 十 個 、 我 也 不 作 這 事 。
31 亞 伯 拉 罕 說 、 我 還 敢 對 主 說 話 、 假 若 在 那 裡 見 有 二 十 個 怎 麼 樣 呢 . 他 說 、 為 這 二 十 個 的 緣 故 、 我 也 不 毀 滅 那 城 。
32 亞 伯 拉 罕 說 、 求 主 不 要 動 怒 、 我 再 說 這 一 次 、 假 若 在 那 裡 見 有 十 個 呢 . 他 說 、 為 這 十 個 的 緣 故 、 我 也 不 毀 滅 那 城 。
33 耶 和 華 與 亞 伯 拉 罕 說 完 了 話 就 走 了 . 亞 伯 拉 罕 也 回 到 自 己 的 地 方 去 了 。