1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase,10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
1 人 在 世 上 豈 無 爭 戰 麼 . 他 的 日 子 不 像 雇 工 人 的 日 子 麼 。2 像 奴 僕 切 慕 黑 影 、 像 雇 工 人 盼 望 工 價 、3 我 也 照 樣 、 經 過 困 苦 的 日 月 、 夜 間 的 疲 乏 為 我 而 定 。4 我 躺 臥 的 時 候 、 便 說 、 我 何 時 起 來 、 黑 夜 就 過 去 呢 . 我 盡 是 反 來 覆 去 、 直 到 天 亮 。5 我 的 肉 體 以 蟲 子 和 塵 土 為 衣 . 我 的 皮 膚 纔 收 了 口 、 又 重 新 破 裂 。6 我 的 日 子 比 梭 更 快 、 都 消 耗 在 無 指 望 之 中 。7 求 你 想 念 、 我 的 生 命 不 過 是 一 口 氣 . 我 的 眼 睛 必 不 再 見 福 樂 。8 觀 看 我 的 人 、 他 的 眼 必 不 再 見 我 . 你 的 眼 目 要 看 我 、 我 卻 不 在 了 。9 雲 彩 消 散 而 過 、 照 樣 、 人 下 陰 間 也 不 再 上 來 。10 他 不 再 回 自 己 的 家 、 故 土 也 不 再 認 識 他 。11 我 不 禁 止 我 口 . 我 靈 愁 苦 、 要 發 出 言 語 . 我 心 苦 惱 、 要 吐 露 哀 情 。12 我 對 神 說 、 我 豈 是 洋 海 、 豈 是 大 魚 、 你 竟 防 守 我 呢 。13 若 說 、 我 的 床 必 安 慰 我 、 我 的 榻 必 解 釋 我 的 苦 情 .14 你 就 用 夢 驚 駭 我 、 用 異 象 恐 嚇 我 .15 甚 至 我 寧 肯 噎 死 、 寧 肯 死 亡 、 勝 似 留 我 這 一 身 的 骨 頭 。16 我 厭 棄 性 命 、 不 願 永 活 . 你 任 憑 我 罷 . 因 我 的 日 子 都 是 虛 空 。17 人 算 甚 麼 、 你 竟 看 他 為 大 、 將 他 放 在 心 上 、18 每 早 鑒 察 他 、 時 刻 試 驗 他 。19 你 到 何 時 纔 轉 眼 不 看 我 、 纔 任 憑 我 咽 下 唾 沫 呢 。20 鑒 察 人 的 主 阿 、 我 若 有 罪 、 於 你 何 妨 . 為 何 以 我 當 你 的 箭 靶 子 、 使 我 厭 棄 自 己 的 性 命 。21 為 何 不 赦 免 我 的 過 犯 、 除 掉 我 的 罪 孽 。 我 現 今 要 躺 臥 在 塵 土 中 . 你 要 殷 勤 的 尋 找 我 、 我 卻 不 在 了 。